Zabiják je tak do očí bijící ztělesnění naturalismu, že po přečtení máte jeho znaky jako na dlani. Pokud tohle přijmete, víte od začátku, že Gervaisa (ani nikdo jiný) neměl šanci. Tolik bychom jí to přáli. Po Lantierově odchodu to uchopila za správný konec: vzala si hodného, zodpovědného muže, abstinenta, sama byla ve své práci a následném podnikání šikovná, prostě všechno vypadalo nadějně. Ve 22 letech - s osmiletým! a čtyřletým synem - v sobě málem zlomila onu určenost, danou dědičností a prostředím, ze kterého pocházela (determinace těmito dvěma faktory = hlavní znak naturalismu). O Coupeauovi to platilo stejně. Jeho úraz byl možná tím impulsem, který to zvrhl špatným směrem, ale pravděpodobně by se to stalo i tak, protože (podle naturalismu) geny a vliv prostředí zkrátka nepřebiješ. Podrobné, drásavé popisy (asi nejhorší z rodiny s otcem opilcem a násilníkem, který umlátil nejdřív ženu a pak dceru) k naturalismu patří též a dokreslují jeho vyznění perfektně. Po přečtení komentářů od maturantů si říkám: je vlastně dobře, že naturalismus s jeho myšlenkou nezvratnosti nepřijímají a cítí sílu a vůli něco se svými životy dělat. Jestli je to tak, ať jim to vydrží! (Bez ironie, jen s úsměvem).

Gervaise se spolu s dětmi přestěhuje do Paříže a zde začne pracovat jako pradlena. Začne žít s klempířem Coupeauem a otevře si vlastní prádelnu. Začne se jí dařit a život začíná být díky tomu skvělý, ovšem život je sinusoida a když Coupeau spadne ze střechy, začíná pomalý úpadek celé jejich rodiny, ale hlavně obou hlavních hrdinů. Kniha se dobře četla, reálný popis jak se z úspěšného člověka postupně stane notorický pijan a troska a jak se dá z vrcholu spadnout až na úplné dno