Já tak hrozně nerada nedočítám knihy, ale v tomhle případě to jinak nepůjde. Námět knihy je zajímavý a řekla bych že i poměrně originální. Prvních několik stránek vypadá opravdu slibně, ale čím dál se prokoušete, tím horší to je. Už třikrát jsem se musela do dalšího čtení nutit a momentálně jsem někde za stou stránkou a, bohužel, vzdávám to.

Rok a 6 měsíců... Přesně taková doba uplynula od doby, kdy jsem knihu začala číst. A stále mi několik desítek stránek do konce chybí. Kniha je chytlavá - prvních 50 stránek. Poté začne kolotoč toho stejného opakování frází, klidně 10x za sebou. Nejspíš pro jistotu všech. Aby vám to bylo jasný. Ale nepomáhá to, protože to je otravné, úmorné a ztratíte se v tom. Pro to mi přijde vhod slovo "nadblbečný". Tak nějak mi už od té padesáté strany bylo nepříjemné, knihu číst... Sem tam se člověk uculí nad infantilním vtípkem, ale těžko říct, zda to není už ze zoufalství. Ke knize jsem se po několika měsíční odmlce vrátila (s odhodláním ji konečně dočíst), přečetla jsem dvě strany "nadblbečností" a knihu opět odložila s tím, že už ji dočíst ani nechci. Knihu beru jako jedinou knihu, která byla napsána pro modrou rybku z pohádky Hledá se Nemo.