Tato kniha by se dala popsat mnoha přívlastky - ať už snová, dramatická, poetická, bolestivá, melancholická, mysteriózní či fantaskní. A všechno by to bylo správně. Autorka tu staví příběh založený na legendě, ke které se jednotlivé postavy staví různě. Ať už je ale vztah postav k legendě jakýkoliv, lapeny jsou všechny - vypravěč si je všechny podmanil. A to mi tu přišlo skvělé, jak tu autorka zajímavě využila entitu vypravěče, který ovládá směr příběhu, chování i myšlení postav. Ale co když se postavy vypravěči vzepřou? A není to nějaký trik, když autorka-vypravěčka ovládá i samotného vypravěče pod kontrolou? Možná už jen teoretizuju a filozofuju nad banalitou a možná ani nedávám smysl... ale tahle myšlenka mne prostě zaujala. Hrozně mne bavil autorčin styl psaní, který mne uhranul už v její dřívější knize Do tmy. Hutný, pomalejší, nutící člověka číst pozorně, nespěchat, vychutnávat si nejen děj, ale i tu atmosféru, která je tíživá a dusivá. Zvlášť když člověk postupně tuší tragédii, k níž má dojít. Když odkrývá minulost. Zároveň tu mezi řádky nacházíme jakési přízračno, něco mezi nebem a zemí, co se těžko uchopuje, ale ovlivňuje nás. Je to v té atmosféře knihy, dělá to ten vypravěč, v jehož režii se příběh odehrává. I když Do tmy se mi líbilo o chloupek více, je Vypravěč pro mne skvělým počinem, který si tu pozornost určitě zaslouží. Pokud vás zaujala autorčina dřívější tvorba, tohle by vás mohlo bavit také. Za mne plný počet hvězd a moc doporučuju.

Moje první kniha od této autorky a... dobré to bylo. Ze začátku mi tam "postava" vypravěče moc neseděla a celá legenda s tajemným červem v podzemí mi přišla zbytečná. Samotný příběh byl dobrý i bez toho. Ale jak jsem četla dál a dál, tak mi to přestávalo vadit, ba co víc, nabíralo to na zajímavosti, originalitě i napětí a na konci ta přetahovaná o to, kdo bude příběh vyprávět, mě moc bavila.