Obrázky nic moc, škoda, že to neilustroval někdo talentovanější nebo jestli to byl záměr? Ale jinak obsah byl řekla bych z velké části pravdivý. Pravda v tom, že v přírodě mě to bavilo, doma na rotopedu ne. Taky to dřív člověk ukončí, kdežto když je v terénu, tak domů se dostat musí. Navíc opravdu nejtěžší jsou první kilometry, pak se najednou zahřejí svaly a jde to nějak líp. Ještě jedna věc mě na knize dostala, to jak na sebe koukají lidé v posilovně a vlastně žádný není úplně spokojený a šťastný, každý touží po něčem, co má ten druhý a ve výsledku je to jedno. Takže milý přátelé jděme ven i třeba jen na procházku, vyčistíme si hlavu od všech myšlenek a nikdy to nedělejme pro druhé, ale pro sebe, protože nám je pak fajn. Doporučuji k přečtení.

Tahle kniha mi pomáhá překonat můj odpor a bolest z běhání. Navíc se mi líbila upřímnost, kdy sám autor prostě přizná, že žere jako mlejn, který se nehodlá zastavit, a tak chodí běhat, aby nebyl jako vepř. Je to vtipný, je to zábavný i poučný a je to ze života. Snad to také jednou překonám a dostanu se při běhu do zenu.