Volání hvězd - kniha o velké bolesti, smutku, smrti, ale i radosti z nového života, ale to musíte mít štěstí, aby vás nesemlel počátek dvacátého století se španělskou chřipkou a světovou válkou. Kniha vypráví o třech dnech na porodnickém oddělení irské nemocnice, o nedostatku zdravotního personálu, otřesných podmínkách, o životě visícím nad tak tenoučkém provázku, že žasnete nad snahou porodní sestry zvrátit nepříznivý osud rodiček i děťátek. Kniha, která mi z paměti nezmizí.

Na knihu jsem se moc těšila, ale nepřečetla jsem si pořádně anotaci (přiznám se, že to dělám často a někdy se to vyplatí, ale tady ne) a po brutálním Zrcadlovém muži jsem, bohužel, na další knihu, odehrávající se ve 20.letech minulého století, v období, kdy se Irsko v době války potykalo i s pandemii španělské chřipky, knihu smutnou, místy také dosti drastickou nebyla naladěna a knížka se mi celkově četla dost těžce. Některé stránky s popisy porodů jsem i vynechávala, bylo toho nějak moc a kdyby kniha měla více stran, asi jsem ji odložila. Moc mi neseděl ani styl psaní, jak již někdo níže napsal, byl příliš popisný, jako bychom četli reportáž nebo deník, příběh jsem hledala jen těžko. Knížka má ale krásná hodnocení a líbí se, a tak jsem si ji možná vybrala ke čtení jen ve špatné době a ve špatném vnitřním rozpoložení. Hodnotím nakonec 3 a půl *.