Oproti oceánu jsou naše životy nepatrné - ale naše existence jsou součástí Života a zároveň ho tvoří, jako vlny tvoří hladinu oceánu... Základní "vodní" metafora prochází touto neobyčejně obtížnou knihou v mnoha podobách. Devět částí (vždy s lyrickým úvodem zachycujícím pohled na vodní hladinu v určité části dne a následně promluvy šesti přátel či alespoň některých z nich) jsou na jedné straně dotýkáním se životního pocitu v té které životní etapě či situaci (a jeho zprostředkování umí Virginia W. dokonale, to množství neotřelých slovních spojení, proud obrazů, metafor, vjemů je ohromující...), zároveň na straně druhé popisem naprosto konkrétní události v bytí oněch šesti; je to trochu labyrint, protože "tvrdá data", jak který z nich vypadá, jak se chová, co dělá, co se od minula událo, jestli má dotyčný/ -á v určitém období partnera, děti, práci, jestli je úspěšný či bohatý, dynamický či znuděný, jakým způsobem dospívá, zraje a stárne, prostě k jakým změnám došlo od minulého setkání nebo vzpomínky, se dozvídáme výhradně z promluv ostatních, jež provokují více či méně skryté, i když konkrétní důvody. Základním dojmem je proměnlivost - a zároveň pocit jistého přirozeného zacyklení... Doporučuji dvojí čtení - při prvním se člověk může ponořit do slov a užívat si vyvolané emoce, při druhém je dobré si psát poznámky, aby se člověk přestal topit a vyjasnila se i věcná strana tohoto propletence; opačný postup rovněž možný... :-) Osobně knížku odkládám spokojená a s vědomím, že se k ní časem s potěšením vrátím.

V.W. má neskutečný dar. A já vždy jen zírám, jak dokáže slovy vyjádřit pocity, které prožívám přesně v tu chvíli, v to období, kdy knihu čtu. Její díla jsou proudem myšlenek, na jejichž pozadí se odehrává jakýsi děj. Ne naopak. A já to začínám s každou její knihou víc a víc milovat. Jejím knihám je bezpochyby nutné věnovat čas, ovšem alespoň ve mně probouzí tak specifické pocity, že ten čas za to prostě stojí.