Nejednou jsem u svých přátel nebo v médiích slyšel nostalgický povzdech, že husitská epocha byla jedním z mála hrdinských období našich dějin. Většinou však nezazní proč, jako kdyby si lidé toto naučené klišé jen navykli opakovat, ale hlubší povědomí chybí. Ano, je všeobecné známo, jak husitská vojska drtila mnohem početnější šiky nepřátel a vzbuzovala strach v celé Evropě, jenomže vojenská stránka je pouze střípek tohoto hrdinství. O husitech jsem toho přečetl opravdu mnoho, tedy jsem s tématem seznámen poměrně zevrubně. Základem k mému studiu se pochopitelně staly otištěné dobové prameny, tetralogie Husitská revoluce od Františka Šmahela, kniha Jan Žižka od Josefa Pekaře nebo dvoudílný Husitský Tábor od Josefa Macka. Nicméně asi největší nadšení ve mně vzbudil právě pátý svazek Velkých dějin zemí Koruny české. Nemá smysl komentovat obsažené údaje, současný obraz husitské epochy historiografie dovedla do této podoby, informace jsou tedy zcela aktuální. Prvotřídní devizou knihy však pro mě je skutečnost, že se autor, jeden nejvýznamnějších žijících českých badatelů, zabývajících se obdobím husitské revoluce, nesnaží psát upjatým odborným jazykem. Díky tomu je publikace od začátku do konce srozumitelná i pro člověka, který není erudovaným historikem. Navíc profesor Čornej, jak to často u některých odborníků bývá, nepředpokládá u čtenáře znalost tématu, tedy systematicky popisuje a vysvětluje i ty nejzákladnější skutečnosti obohacené o nejnovější historiografické poznatky. Srozumitelnost však v žádném případě knize neubírá na odbornosti, její obsah je zkrátka stejně tak pro laika, jako pro člověka, jenž téma husitství studuje na vyšší úrovni. Pokud to byl záměr nakladatele, tak musím konstatovat, že zdařilý. Knihu tedy rozhodně doporučuji všem zájemcům o středověk a zejména husitství, za ty peníze opravdu stojí; hřbet publikace je mezi svazky edice VdzKč u mě v knihovně nejohmatanější. Knihu bych také doporučil všem, kdo husity kritizují pro jejich radikální metody, neboť při jejím čtení jednak pochopí, že historii lze posuzovat pouze podle dobových, a ne současných měřítek, a že hlavním cílem husitů nebyla destrukce, ale v rámci pojetí Čtyř artikulů pražských naopak záchrana celého lidstva a civilizace (pokud to lze říci takto zjednodušeně).

Spolu s šestým dílem a Janem Žižkou od stejného autora se jedná o poměrně svébytnou trilogii o husitství (ale nejen o něm). Doporučuji.