Tohle bylo nečekaně krásné čtení a vůbec milé překvapení. Čekala jsem spoustu věcí, ale kniha mi dala daleko víc. Hodně mne uhranul ten styl psaní, který je sice pomalejší - poetický, krásný, květnatý, nutící vás záměrně číst pomaleji. Užívat si každou větu, atmosféru, slova, představy. To se mi moc líbilo, i když se přizná, že jsem si musela zpočátku trochu zvyknout a dovolit sama sobě zpomalit. Ale stálo to za to. Samotná zápletka mne zaujala hned z anotace - možnost nechat si vzít špatné vzpomínky, bolest - může to znít pro leckoho lákavě. Ale zároveň to vyvolává otázku - když o část vzpomínek přijdeme, jsme to ještě pořád my? Nedělají z nás náhodou vzpomínky (ať už dobré či špatné) toho, kým jsme? Je vůbec morálně správné nechat si vzpomínky odebírat? Z tohodle by mohla být fakt strašně zajímavá diskuze. A to uvádím jen část otázek, které se mi při čtení honily hlavou. Každopádně autorka mne tím hodně oslovila a v hlavě mám teď spoustu myšlenek, kterými se budu zaobírat asi ještě dlouho. Což mám vždycky ráda, když ve mně kniha vyvolá, a autorce za to moc děkuji. Zápletka je, pravda, v určité chvíli odhadnutelná, ale to mi vůbec nevadilo, když jsem odhalila, kterým směrem se to bude ubírat. Postavám jsem moc fandila, získaly si mne. Líbila se mi ta atmosféra knihy. místy hodně poetická, místy melancholická, částečně tísnivá, trochu bolestínská, ale přesto mne to dokázalo do sebe vtáhnout a a všechno si to prožít. Přesto nedávám plný počet hvězd, a to kvůli tomu konci, který mi přišel trošinku useknutý. Osobně bych ocenila aspoň nějaké naznačení, co a jak dál. Takhle mi přišlo, že tam prostě něco chybí a že to celkově vyšumělo do ztracena. Ale jinak se mi kniha líbila moc a určitě ji mohu doporučit.

tak váham, či 2 alebo 3*...knihu som dostala pod stromček. Neviem, podľa čoho dotyčná osoba vyberala. Možno podľa obálky. Alebo podľa motívu kníh. Obálka je pekná. Akurát že písmenká sa celkom ľahko šúpali dolu, kus K mi teda chýba. Čo sa týkalo príbehu - anotáciu som si vopred nečítala, ani štítky. A možno dobre, že tak. Je vidieť že autorka navštevovala kurzy tvorivého písania. Cítiť istú šablónovitosť. Príbeh začne zaujímavo, ale iritovali ma vytrvalé náznaky tajomna a záhadného odporu ku knihám, umelo vytváraná atmosféra záhady. Neskôr po malých kúskoch odhaľuje, ako to vlastne s tými viazačmi je. A potom sa Emmet znenazdajky stáva jedným z nich. Vadil mi aj motív záhadnej viazačskej horúčky (naprosto nevysvetlenej, odbytej pár slovami), potom záhadnej choroby Emmetovej sestry, záhadnej choroby a odchodu Seredith - iné barličky ako kašeľ, horúčka a smrť by neboli ? (samozrejme záhadné) a do toho všetkého sa nám zrazu rozvinie romanca Emmeta a Luciena. Takže - zo začiatku som sa tešila na napínavý fantasy viazačský príbeh. A dostala som veľa nevyužitých motívov, zato rozvinutú gay romancu v kulisách 18.-19. storočia ? Čítanie odsýpalo. Ale sklamalo, sklamalo. Čo mohla, zahodila. Rozvinula iba tú romantiku. A pritom téma veľmi lákavé - koľko tajomstiev ostalo skrytých - kto bola Seredith ? aký bol vzťah Seredith a Emmetovho otca, odkiaľ sa poznali ?. vzťah Seredith a de Havillanda, viazačská výuka...viem si predstaviť dokonca sériu s viazačskou tématikou, spomienky v histórii sveta..a miesto toho dostávam veľmi slabý odvar Skrotenej hory. Prečo ? naozaj to tak cítila ? alebo si povedala že v dnešnej dobe to tak musí byť ? no, nie som cieľová skupina. Napríklad zmienená Skrotená hora bola výborne spracovaná, takže tématikou (aj keď LGBT nevyhľadávam) to nebude. asi tak. kniha poputuje ďalej... pekná obálka nestačí ;)