Teoreticky je Valion přímé pokračování Arsianu. Prakticky se však očekávané návaznosti dočkáme až na posledních cca třiceti stranách. Ten zbytek můžete brát jako předehru k událostem příštím, rafinované představení jednoho z mnoha fantasy světů, či jako umělecky koncipovanou literární vatu. Faktem zůstává, že pestrá paleta několika generací lidských a elfích osudů nemá s vlastní zápletkou točící se kolem Sirionů takřka nic společného. Snaha Davida Borkovce popsat vše, co jen popsat lze, hraničí až z obsesí. Často se navíc opakuje v tom, co už jednou řekl, nebo se zbytečně rozepisuje v momentech, kdy lze použít jednu větu. Chybou je i lpění na detailech, které se však zpětně nijak nezhodnotí. Upozornit na flintu, a pak jí nepoužít, je buď nedbalost, nebo záměrná ignorace - ani jedno však u mě není plus. Na autorovu obranu je nutno říci, že se tu stále něco děje, mění se prostředí a zvrat střídá zvrat, jenže kvůli přehnaně natahovanému textu působí výsledek jako plácání se odnikud nikam.

Mé pocity jsou rozporuplné. Na jednu stranu knihu hodnotím jako další díl rozsáhlé ságy, která musela dát autorovi obrovský kus práce, (klobouk dolů), na druhou stranu, na více než sedmi stech stránkách knihy jsou občas momenty, které mi přivádějí krev k varu. (Nelogické chování některých postav, časté a někdy dosti nesmyslné odbočky od hlavního děje románu, které vyznívají do ztracena, někdy zase naopak na půl stránce vyjádřený děj, jakoby násilně utnutý, který by chtělo rozepsat na stránek daleko více. To jsou věci, které dokážou čtenáře docela vytočit... Myslím si, že celá sága by mohla být špičková, kdyby autor nechával číst své vznikající kapitoly zkušeným čtenářům fantasy, kteří by se k tomu mohli vyjádřit, tak jak to dělají někteří světoví autoři věhlasného jména. (Např. B.Sanderson.) Škoda této práce a úrovně jenž by tato sága mohla mít, nebýt výše uvedených seků. Proto za sebe dávám jen tři hvězdy v hodnocení tam, kde by jich klidně mohlo být více. Howgh.