"Good Day To Die - Godsmack" Dala jsem to! Jenže... ...ony už dva první díly dají zabrat. A trojka je psaná o deset let později. Ale nakonec to nebylo tak náročný. Rodina se rozpadla a každý si hraje na svém pískovišti. Takže nám to nejdřív musí ukázat. Tím pádem to působí vlastně jako nový začátek. A já se nemohla zbavit dojmu, že to tak bylo i psané. Kdyby jste nebyly šťouralové, tak klidně můžete začít až tady. Ale to by jste přišli o hodně srandy :( (Fakt, že si sérii přečetlo dost lidí až po (kvůli) seriálu je prostě...fakt.) Takže zpátky. Rodina je rozdělená a každý si hraje na svém pískovišti. Nebo na něm prostě jenom přežívá. Začne vás zajímat, jak se dají zase dohromady. Jestli se dají zase dohromady. No, a taky budete chtít vědět, co a kde je Hotel Zapomnění. Jak se tam dostanete? Odkud se tam dostanete? No, hlavně, proč se tam dostanete? A proč vás tam šoupnou? Kdo vás tam šoupne. ("Na tyhle vaše rodinný nesmysly nemáme čas! Pobíhají nám tady šílenci!") Kniha si drží standard předchozích dílů ohledně skákání ze scény do scény. Jako třeba v jednom okně sedí spoutaní na židli, dvojstrana jinde, další okno, už utíkají (nechci psát kdo, chápete...že). A co? Už jsme zvyklý. Na co si ale nikdy nezvyknu, je to, že na každé další stránce se najde něco ještě ujetějšího. Myslíte si, že divnější tu už nebude? Sorry, bude... Jinak psaní pokračuje stylem jako dřív. (Pod)názvy sešitů a komentáře na jejich konci. Jako kdyby prostě žádná pauza nebyla (což vlastně český čtenář nepozná, že...). Kresba mě baví. Bavila mě předtím a baví mě i tady. Jinak, na další díl se budete těšit hned po dočtení tohohle. Tedy, já měla stejný výraz jako naši hrdinové. Takže z mojí strany jasný ;) PS: udělalo mi radost, že na konci nejsou jenom alternativní obálky. Ale i (pro mě) dost důležitých informací ohledně vzniku postav, scén atd. a komentáře tvůrců samotných. PS2: a už jenom kvůli té sladké předmluvě jsem se usmívala ještě před čtením samotným. "Komiksy jsou ten nejlepší vynález lidstva. Na tom se shodneme, že? A Umbrella Academy je jeden z nejlepších komiksů, co jsem kdy četl." Když už to píše i Jeff Lemire, tak je těžké nesouhlasit...

Já už na tuhle šílenou jízdu asi dál nemám a jsem docela rád, že jde o poslední díl. Rodinka se rozdělila a každý má své zvláštní dobrodružství a musím bohužel uznat, že většinu toho moc nechápu, třeba celý "postvesmír" nebo co to bylo... Výhodou ale je, že sjednocení na konci dělá zajímavý prvek, který čtenáře nadchne a ano, to se mi líbilo také. Komiksu úplně neprospívá štěpení příběhu na stránky, kdy se autor snaží udržet časovou linii všech tím, že střídá hodně zápletek a takřka po každých dvou stránkách se střídá až pět dějových linií, což mě při čtení trochu otravovalo. Celková zmatenost a nutnost domýšlet si spoustu věcí nebo vystačit jen s nesmyslným či nedokončeným významem mi taky úplně nesedla. Z postav mě zaujala více jen Allison, která je jediná taková přístupná, zbytek postav je dost nevývojových a stále si tam tak nějak pobíhají, aniž by se s nimi cokoliv dělo. Největší škoda je to u Vanyi, která by po konci prvního dílu mohla mít spoustu zajímavých příhod a vývoje, ale bohužel. Úplně zabitá finální zápletka se Sparrow Academy mě mrzí, přečetl bych si ji možná raději než celý příběh o Hotelu zapomnění. :)