Verše magorovsky cynické, vulgární, filosofické i čistě lidské... Autor přímo nebo nepřímo ("Když cokoli Tě rmoutí,/ vzpomeň na Toho, jenž korunu měl/ z trnového proutí." - s. 33) zmiňuje řadu osobností: báseň Dracea fragans věnuje malíři Otakaru Slavíkovi, další báseň pojmenoval po herci Gérardu Philipovi (vtipně doplněno poznámkou o zajímavosti z filmu Fanfán Tulipán), zmiňuje básnířku Violu Fischerovou, básníka Guillauma Apollinaira, Boba Dylana. Milanu Kohoutovi věnuje akrostich (Jitka). A především vzdává hold Jaroslavu Seifertovi: "Srdce mne bolí vzpomenu-li si na básně Seifertovy Už je na pravdě Boží leč pohlédnu-li na hůl sluneční pochopím kdo nad poezií naší nebetyčně ční" (s. 44, Přijel) V básni Leprosárium zmiňuje vesnici, podle níž je sbírka pojmenovaná, i básníka Ericha Jakuba Grocha, jenž sbírku obohatil o osobní vzpomínku na Ivana Martina Jirouse i básní. Magorovský cynismus asi nejvíc vystihují verše v básni Sentimentální: "Chtěl jsem v tomhle textu nebo co to je pokračovat a používat slova rýmy Hospodin a hřích ale vyseru se na to nestojí to za to" (s. 48) .............................................................................................................. Čtenářská výzva 2018 - kniha autora, který žil ve vašem kraji

Autor opět nezklamal,škoda,že už nic nenapíše.