Než jsem narazila na její fotku, představovala jsem si Lynsey jako Válku, jednoho ze čtyř jezdců Apokalypsy, z Pratchettových a Gaimanových Dobrých znamení. (To je lichotka, aby bylo jasno.) Její příběh, potažmo její odhodlání do jisté míry obětovat svůj příběh příběhům trpících tohoto světa tím, že je zachytí a zprostředkuje, je respektuhodný. Mně osvětlila leccos, co jsem nechápala na afghánských událostech či arabském jaru. Ještě by to chtělo pečlivější překladatelku a odpovědnější odpovědnou redaktorku.

Inspirativní knížka, autorka své práci obětovala mnohé a měla stále chuť vracet se zpátky. Měla jsem možnost nahlédnout do povolání, o kterém jsem nikdy dřív moc nepřemýšlela. Popisuje čtivě svoji cestu životem válečné fotoreportérky.