„Minulost je příliš skličující, přítomnost proklatě stará a budoucnost zůstává zavřenou knihou. Zato duchové minulosti, ti nejsou nikdy daleko“. „Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách“. Jsme zpět ve světě, který se „hnul“. Již v minulém díle jsme dokázali spolu s pistolníkem a Jackem cestovat časem. Tato skutečnost bude pro náš příběh čím dál tím důležitější. Protože díky Jackově schopnosti je Ka Rolanda Deschaina z Gileadu svému „muži v černém“ zase trochu blíže. S velkým očekáváním nějakého posunu jsem se ponořil do čtení tohoto dalšího příběhu. Má očekávání nejsou velká, to ne, to netvrdím, ale jsem pln strachu, že se v tomto příběhu stane něco velmi dramatického. Považte, že už jsme na cestě dlouho a z chlapce nám mezi tím vyrostl Pistolník, který možná jíž zapomněl tvář svého otce, tak pravím já. Citát: Vchází do velké štěrbiny, aby našel obří falický symbol. Abych řekl pravdu, nejsem zrovna nějak nadšený. První tři kapitoly se jen jde a jde, a mluví a mluví. Ve čtvrté kapitole je na kolejích, na mostě přes řeku, divný oslí můstek. Který vám však neprozradím, ale jste jistě chytří pozorovatelé a na toho „osla“ přijdete vskutku sami. A ptáte se, co kapitola pátá? Ano, já vás slyším a věřte, že jsem z páté kapitoly velmi rozpolcen. Její světlo do našeho příběhu vnáší ještě více temnoty. A já se ptám, je světlo na konci tunelu naší spásou nebo zkázou? Je to život nebo smrt? Malá ochutnávka: JACK: Bylo by opravdu tak zlé se otočit a vrátit se? ROLAND: Musíme najít muže v černém a donutit ho, aby nás zavedl k Temné věži. JACK: A to za každou cenu? ROLAND: Za těch dvanáct let jsem tu cenu už zaplatil, krví a životem každého, koho jsem kdy miloval. JACK: Takže co znamená jeden navíc, viď? Trochu mě zamrazilo, když se Roland otočil se slovy: „Věž čekala dvanáct let, proč by nemohla počkat dalších dvanáct“. A tady začíná úděl čtenáře, toho pozorovatele, toho co trpí spolu s Pistolníkem. Víte, že čtenář vlastně tvoří ka-teh spolu s hlavními postavami? A teď si představte, že těch dlouhých dvanáct let minulosti a nemalou část přítomnosti, znamená deset knih příběhu. Tak že vidina budoucnosti nám tu naznačuje dalších minimálně deset knih, než k Temné věži dojdeme.....a to si ještě troufám říct, že ve světě, který se hnul, není nic jisté. Citát: Ježíši, čím to je, že všechno čeho se v celém tomhle světě dotknu, se totálně podělá?! V tomto příběhu jsem se tak trochu nudil, nezjistil jsem nic nového, snad jen posledních sedm karet v rukách Černého muže, nám ukáže, že jsou i jiné světy, než tento. Příběh je oproti tomu knižnímu dost prodlužovaný, v některých fázích se mi ani moc nelíbila kresba. Jakoby ztrácela z té své původní krásy a věřte, vážení čtenáři, že Temná věž se nám zase o trochu vzdálila. Toto bylo jen průměrným vyprávěním s několika vstupy do minulosti, ale ze své ponuré přítomnosti jsme se moc do budoucnosti nedostali. Kolikrát budu muset umřít, abych spolu s Rolandem Deschainem z Gileadu k Temné věži došel? Citát: No jo, když tě zabijou, udělá to z tebe cynika v každém věku.

Roland společně s Jakem jsou v patách Muži v černém, jejich cesta vede temnou jeskyní i po kolejích, kde jsou v neustálém nebezpečí jak od Muže v černém tak různých mutantů, ale Věž na čeká až na konci cesty a je otázka zda tam dojdou společně či bude někdo z nich bude muset udělat osudové rozhodnutí. Závěrečná část toho skvělého komiksu, který je výborným zakončením této série