Tak tu máme další duo ztroskotaných detektivů – on přišel za hrůzných okolností o ženu a dítě, přičemž aktuálně trpí přeludy; ona se zas samojediná stará o dvě dcery, z nichž jedna leží momentálně v nemocnici. Už na ty osobní dramata, co zasahují do vyšetřování, začínám být notně alergický. Navíc je celá ta psychologická anabáze jednoho i druhého pro potřeby zápletky zbytečná. Naštěstí nemůžu říct, že by spisovatel Franck Thilliez vystavěl děj románu jen na těchto chatrných základech. Pro Syndrom E si naopak vybral velmi podmanivé téma a rovnou se přiznám, že motivu záhadného filmu, po kterém divák oslepne, jsem propadl od prvního okamžiku. Ostatně celé to pátrání po vzniku inkriminovaného snímku a historii podprahových manipulací pomocí pohyblivých obrázků je vykresleno parádně, včetně poznatků o davovém šílenství napříč moderními dějinami. Jen to závěrečné moralizování o škodlivosti počítačových her, a také vynucený potitulkový cliffhanger, mi řemeslně připadli naprosto samoúčelné.

Fascinující mnohovrstevnatý thriller. Na můj vkus o něco více překombinovaný a následně na to i vysvětlující, ale to je jen jediná vada na kráse. Jinak knihu neodsuzuji, když mě bavila a napínala několik dlouhých dnů. Hlavní postavy jsou sympatické, dějiště příběhů zajímavé, závěr překvapivý a hlavně a především, Syndrom E je dobře napsaný, čtivý, což je pro mě vždy podstatné. (Slyšel jsem i úryvek audioverze čtený Jiřím Žákem a mohu jen a jen chválit!)