„Vidělas ten krásný revolver, co měl pan Sykes? Jsem si jistý, že musí být nejrychlejší ze všech.“ Mám strašně rád malbu krajiny. Krajinomalba, to je prostě moje. A v Sykesu je to hned první strana. To je tak krásný obraz, jen ho zarámovat a pověsit na stěnu. Vlastně kresba celé knihy se mi strašně líbí. Je to hlavní důvod, proč jsem si tento komiks koupil. Obsahově mě to zas tak moc nelákalo, ale kresba, to je prostě nádhera. Dimitri Armand ví, co kreslí, baví ho to, a já jako čtenář a prohlížitel, mu to velmi oceňuji. I barvy jsou klidné, spíše dohněda a neexistuje tu žádné okno nebo snad stránka, která by svou barvou nějak extrémně a výrazně převyšovala nad tou klidnou a pohodovou kresbou. Malá ochutnávka: Promiňte, maršále... nechtěl byste si u nás dát něco k snědku? Moc toho sice nemáme, ale... Cením si toho, madam, ale mám před sebou ještě dlouhou cestu. Musím vás ale varovat...nehodlám zpochybnit, že je váš manžel nedaleko...měla byste vědět, že se v okolí potulují nebezpeční pobudové...pokud vám smím radit, tak odsud odejděte co nejdřív. Tento dům je naším jediným majetkem, maršále a dokážeme se ubránit! Obsahově už to však tak klidné není. Jde tu o život. Jenže ještě před tím napětím a masakrem jsem se musel zasmát. Barman Sam v salónu v „burranově“ je asi kříženec Danny Treja a Rona Perlmana. Fakt. Jen se podívejte. Musel jsem se zasmát. A navíc je celkem vtipný a já už vím, že tento člověk je pro mě nejlepší postavou v příběhu, ať se děje, co se děje. A i když je v tomto příběhu hodně smrti, není tu nouze ani pro smích. Mě se tato první kniha líbila. Má snad jen jednu vadu a tím je velmi malý počet stran. Ke konci to bylo strašně zrychlené. Citát: Něco ti řeknu, Sykesi. Začínáš mi dělat starosti. Tvé sebevražedné sklony jsou čím dál tím větší.

Vynikající. Po oslavných recenzích jsem se chtěl ihned vypravit do prostředí divokého západu stejně tak, jako když jsem v dětství hltal Vinnetoua. Armandova kresba to dokázala stejně dobře, jako kdysi komunistické kanály na černobílých televizích. Ve vynikajícím provedení (děkuji p. Vybíralovi, že nám dopřává takhle vymazlené vydání komiksů) dostáváme příběh lovce odměn Sykese, který pracuje na jednom z mnoha případů, kdy pátrá po verbeži nejen z prérie. A verbeži pěkně hnusné a drsné. Dubois se s ničím moc nemaže, servíruje nám západ, jak jen drsný může být, až mi často při čtení vyschlo v hrdle. Případ se trochu v průběhu zvrtne a Sykesovi do cesty přihraje dalšího parťáka – chlapce Jima. Pak jen následuje parádní příběh s hořkým koncem, který díky kouzlení s panely, kresbou a barvami musí potěšit každého, kdo chtěl pořádně drsné a špinavě chlapské dobrodružství. Strašně moc doufám, že v edici ERB vyjdou i další komiksy stejného kalibru. K této pecce se rád vrátím…