Robert Jackson Bennett znovu dokazuje, že moderní fantastika vůbec nemusí být jen čtením pro mladistvé intelektuály. Ve druhém díle trilogie Záhutí rozpoutává strhující konflikt, kterému nedochází dech ani po pěti stech stranách. Co přitom na světě Čaropisců a Světatvůrců zaujme nejvíc, je originálně pojatý systém magie, který nemá daleko k tomu, co známe z Matrixu sester Wachowských. Ke změně reality kolem je třeba znát pouze ty správné programové příkazy, jež ji dokážou přesvědčit o něčem jiném, než co říkají fyzikální zákony. Mágové tak ve svém důsledku nejsou ničím jiným než sofistikovanými hackery a podle toho vypadá i jejich technologie ukládání kouzel, způsob čarování (tedy skribování) a princip boje. Když k tomu připočtete cit pro sympatické hrdiny, hrozivé padouchy a autorovu schopnost udržet spád zápletky pod neustálým tlakem, nemusíte už ani přemýšlet, co si pořídit na čtení pro dlouhé zimní večery. Bennett je rozhodně tvůrcem, který má našlápnuto mezi budoucí ikony žánru.

Čaropisci mi doslova učarovali. Ideou a svou neotřelostí. Světatvůrci pro mě ztratili nejen onen pel objevnosti v jednom z nejrozšířenějších literárních žánrů, ale i na překvapivosti, zajímavosti, a především na tempu. Do popředí tak vystoupilo jazykové a stylistické zpracování. Vždy mě fascinuje, jak je čeština oproti angličtině barvitá. Dvojnásob to platí v případě, kdy chce člověk upustit páru a zanadávat si. Z toho důvodu bych ráda nahlédla do originálu, protože nejenom Sancie, ale i další kámoši z její partičky poměrně pubertálně, hlavně však kontinuálně sakrují a skrundují. A ani nevím kolikrát si bere do úst zadní část těla. U teenagera a bývalé zlodějky Sancie je to vcelku pochopitelné, ale u těch ostatních mi to šlo s každou další stránkou víc a víc na nervy. Současně Bennett do povah všech hlavních hrdinů, kteří nejednou zůstávají stát s otevřenou pusou a údivem malého lachtana, vložil přehnané, vysoce emocionálně zabarvené, až naivní reakce. Pro mě nepochopitelný nesoulad mezi pečlivě demonstrovanou drsňáckou polohou Sancie a spol. a jejich až dětskou přecitlivělostí, na takové s prominutím zkrunděnce. Co skvěle začalo, rozplynulo se v mračnu zbytečných slov, přepálených emocí a prázdných dialogů. Veliká škoda.