Grant Morrison představuje novou Supermanovu image, nepřímo se řídící premisou „co by kdyby“, zachovávající ovšem základní prvky kánonu. Naneštěstí se ta moderní známka punku hodně podobá tomu, co jsme zvyklí vídat u Petera Parkera alias Spider-Mana. Zmizel gentlemanský Clark Kent v obleku a na jeho místo nastoupil čerstvý absolvent univerzity s přesvědčením, že všechnu špínu z Metropolis někdo uklidit musí. Nejlépe on. Proto si o chvílích volna obléká džíny, tričko, kanady a pláštěnku, a jde vymést celý ten Augiášův chlív... Přiznám se, že v mnohém mi to sedlo víc než klasické Supermanovo ztvárnění, ovšem svoje mouchy to bezesporu má. Už jen v tom, že se scenárista příliš brzy vrátí do vyjetých kolejí o Mirku Dušínovi v červené a modré. Prvních šest příběhů ještě hodnotím jako skvělou akční jízdu nepostrádající vtip i napětí, a to ve známých kulisách, jen s maličko jinými pravidly. Pak už to jde bohužel poměrně strmě dolů, neznáte-li DC univerzum a aktuální dění v navazujících sériích.

Dost se mi líbí, jak starosvětsky je tady Superman pojatý - jako nadpřirozený silák, kterému to sice dá pořádnou fušku, ale ten vlak nakonec přece zastaví, tu demoliční kouli odhodí stejně jako ten tank... Nelétá, ale skáče (superskáče), no prostě jako kdysi. V ulicích Metropolis dělá napůl pořádek a napůl docela brajgl, neustále frajeří před policií i před zločinci. Místy to je až znepokojivé, protože Superman tady rozhodně není pořád za toho známého svědomitého skautíka, ale spíš za rozháraného floutka, který se hledá, nicméně zároveň to je hodně osvěžující. Navíc když má chytrý příběh takový spád a korunují ho vyloženě krásné (a příjemně krátké) povídky.