Opravdu cenné svědectví o životě v nejodlehlejším místě Šumavy, kdy nejbližším v té době obydleným místem byl Březník, který je ale sám o sobě rovněž značně odlehlým místem. Tuto knížku obzvlášť ocení ti, kteří našli zalíbení v Klostermannově Ze světa lesních samot a ještě nádavkem tyto místa, jako Březník, Luzný, Modravu a další, osobně navštívili. Pak se totiž ona naše představa o tehdejším životě v těchto místech ještě více přiblíží skutečnosti. Bohužel Roklanská hájovna je pro běžného turistu, bez toho aniž by porušil zákazy vstupu, nepřístupná. Na druhou stranu ale ony špalíry turistů, jako na Březníku, by rozhodně v tomto ztraceném koutě Šumavy zanechaly svou negativní stopu.

Co lepšího číst po návratu ze Šumavy než povídání o starých drsných časech právě odtud. Jak kontrastně teď působí hotely Modravy, Kvildy a okolí. A jak je dobře, že si Šumava zachovává díky slatím a mokřadům trochu ze své původní tváře. Příjemné čtení, jen škoda, že nejde více do hloubky.