Vlastně nevím, čím bych měl začít, protože tak rozporuplné pojetí dějin jsem ještě nečetl. Na knihu by se podle módní mluvy možná hodila nášivka "kontroverzní", ale takové označení by vlastně o ničem nevypovídalo. "Německé dějiny pohledem Brita" by také nebyly výstižné. Ale možná nejpřiléhavější a "nejstručnější" vyjádření ohledně Stručných dějin by znělo, že se nese v duchu Dänikenových knih. Je to velmi zajímavé a poutavé čtení, které je vyprávěno svižným jazykem, s jasnou názorovou linkou. Problém tkví ovšem v "detailech". Hawes si podobně jako Däniken vybírá argumenty, které podporují jeho pohled na svět, což je ovšem co do výkladu historie dosti odvážné a podobá se procházce na tenkém ledě. Základní teze, která se vine celou knihou jako červená nit, je založená na teorii "dvojího Německa", tedy toho západního - moderního, které tradičně navazuje na odkaz Římské říše a toho východního, které se od základu liší v téměř všech aspektech nazírání. Některé autorovy postřehy jsou skutečně pozoruhodné, někdy ovšem naopak překvapí svým jednostranným pohledem a vytrháváním myšlenek ze širších souvislostí. Dost překvapivě vyznívá například rozdělení německých národů na Prusko a Německo, nebo lakonicky pojaté označení Rakouska a Pruska na "dvě východní mocnosti" a západního Německa na Německo v onom ryzím slova smyslu. Nelze si rovněž nevšimnout autorovy nevraživosti vůči všemu luteránskému - z reformace jako by se rodilo čiré zlo (rozdělení Německa na drobné státy, vzestup Pruska a dokonce i antisemitismus), zasahující dokonce do dnešní doby. Bismarck vlastně není opravdový Němec, nýbrž Prus. "Západní" Německo jakoby proplouvalo dějinami jen jako tichý a pasivní svědek, ubíjený arogancí Prusů a "nepravých" Němců (zachvácených jakousi "východní" chorobou, vyskytující se od Labe směrem k nám a do Polska). Západní Německo vzhlíží k liberální demokracii a bohatství Británie, která je jeho nedostižným vzorem, ale autor se ani na okamžik nezmíní o kolonialismu (ze které všechno to bohatství a "liberalismus" vzešly), pangermanismu a vzájemných třenicích národů Evropy i na západ od Německa. Chybu hledá v Lutherově náboženské reformaci, ale pomlčí o jejích příčinách. Katolictví je podle něj nositelem pokroku a jakýmsi strážcem tradičních hodnot zároveň. A tak dále... Je jasné, že stručné dějiny nemohou obsáhnout vše, mají-li být opravdu stručné, ale některých nepřesností a zavádějících faktů by se autor mohl vyvarovat. Dějiny žádného státu zkrátka nevyznívají zcela jednoznačně a čím hlouběji je studujete, tím spíše se v tom utvrzujete. Abych ale jen nekritizoval - kniha je čtivá, velmi zdařile přeložená, obsahuje názorné mapky a přehledy a v neposlední řadě vyvolává diskusi. A to je dobře - udržuje mozek svěží...

Kniha jež stručně shrnuje dějiny jednoho z nesložitěji zrodivších se států. Při čtení jsem si uvědomil, že existují a vždy existovaly dvě Německa. Východní a Západní. A taktéž jsem si uvědomil, že všeobecné představy o Německém národě se zrodily na bázi onoho Východního-Pruského-militaristického. Což je zásadní chyba. Pravé Německo je totiž to Západní - kulturní a morálně vyspělé. Mám rád knihy, které dokážou měnit můj pohled na svět, a tohle je jedna z nich.