Když jsem vzal tuhle nádherně vypravenou knížku do ruky, chtěl jsem se zeptat: kdo je to Daniel Petr? Po přečtení už vím, že se ptát nemusím, o tomhle spisovateli ještě hodně uslyšíme! Bizarní příběh napsaný skvělým jazykem, který je osekaný ode všech epitet, grafomanských popisných pasáží a přesto není fádní a chudý. Naopak. Na správných místech a ve správný okamžik autor okoření prozaický text básnickým přirovnáním, často ironicky vtipným. Autor vede čtenáře textem suverénně a tak i já jsem se nechal strhnout vyprávěním v Ich formě i pasážemi fantaskními až magickorealistickými s důvěrou, že nebudu zklamán, že nepůjde jen o nepodařený literární experiment, ale že vše v románu má své místo a význam. Nebyl jsem zklamán, byl jsem nadšen! Autor je můj ročník a proto přičítám tu působivost románu i tomu, že bizarní zážitky z dětství s bizarními lidmi, v bizarní době a na bizarním místě jsem zažíval též...

Četla jsem, kde se dalo... každou volnou chvilku jsem nutně potřebovala vědět, jak dopadne to "praní špinavých duší"... po dočtení poslední stránky jsem četla i info o vydání, jen abych s tou knížkou mohla ještě chvíli být, tak moc se mi jí nechtělo dávat z ruky :) ... je totiž svým zvláštním způsobem krásná, i přes svůj mnohdy frustrující a bizarní děj... Jsem nadšená takovým českým počinem, který toho dokáže tolik ukrýt mezi řádky... není prvoplánový a nezanechá ve vás ani pocit zbytečného literárního narcismu... dostala mě natolik, že jsem zůstala i při další četbě neplánovaně u nás a dokonce jsem měla nutkavou potřebu vzít do ruky opět nějakou skvostnou obálku od Hostu...