Někdy tomuto světu taky říkáme Planeta čtyř tisíc bohů. Tak tohle mě velmi zklamalo. Sice to má nějaký ten děj, ale je to rozkouskované, nedodělané a chvilkama i zmatené. Pan spisovatel potřeboval ze sebe vydat vše o Arestonu a tak vytvořil tuto malou a hubenou knížečku, která vám vlastně moc podstatných věcí neobjasní. Naopak po přečtení máte pocit, že jste to všechno vlastně ani nepotřebovali vědět. Možná to nakonec kazí tu spokojenost z té původní trilogie. Kdyby tento příběh nebyl napsán, vůbec nic by se nedělo. Malá ochutnávka: Na otázku, kdo jsou bohové, dostal obvykle odpověď v podobě několika pohlavků, a pak se mu dostalo ponaučení, že by měl před bohy projevovat větší pokoru..... Někdy mi připadalo, že pan Pecinovský zapomněl, že některé situace už psal, ale stejně je opakuje. Někdy i vícekrát. Tento příběh má 176 stran, ale mám pocit, že by vystačil klidně poloviční příděl stránek. Citát: Měla tolik výmluv, že pod jejím tlakem by člověk zahynul...... Ani se mi o tom nechce moc rozepisovat. Celkem chudý obsah příběhu dokazuje i to, že jsem vybral pouhopouhé dva citáty.

Opravdu dobře sepsaný dodatek k Arestonu. Styl který je děj vyprávěn je opravdu zajímavý. Na první dojem to může působit jako 160 stránkový monolog ale je to tak bravurně napsané že vás děj opět naprosto uchvátí, taková jednohubka která odkryje dlouho pokládané otázky a mnohem více...