Objeveno jako audiokniha, pánové, tak vám hned píšu. Máte-li chuť, poslechněte si jí. Podrobnosti jsem napsala do zajímavostí. // Jde-li o písničky, zazní: David a Goliáš, Píseň strašlivá o Golemovi, Nikdy nic nikdo nemá, Pochod stoprocentních mužů, Život je jen náhoda, Tři strážníci, Stonožka, Šaty dělaj člověka, Ezop a brabenec, Nashledanou v lepších časech, Nebe na zemi,…..a ano, několikrát i ta o neproniknutelném, tmavomodrém světě. Mimořádný zážitek! -------------------------------------------- CITÁT: „(…) Víš, jak je daleko ode mě k lidem? Víš, co to je vidět jen stíny, kde jiní vidí barvy a tvary? Víš, co to je žít na pokraji slepoty? To ty nevíš. Nikdo to neví. Víš, proč skládám muziku? Víš, proč skládám muziku?? Protože hledám cestu k lidem. Chci jim být užitečný. Chci s nimi držet krok. A chci je potěšit. Chci udělat život krásnější. To chci. Nic jiného. Umění a úspěch, uznání, dobré kritiky a peníze, a všecky ty hokus-pokusy může vzít čert. Já chci, aby mě měli lidi rádi, protože…, protože je mám rád, protože k uzoufání potřebuju lásku.“

Je dobře, že tato kniha vyšla . Připomíná geniálního muzikanta, který stál vždy trochu v pozadí vedle V+W . Jeho hudba přežívá. Jan Werich vzpomíná, že ke konci války čekal v budově rozhlasu v NY až bude vyzván ke své relaci určené pro Protektorát. K ukrácení si pouštěl desky s hudbou z her Osvobozeného divadla. Ani nezaregistroval příchod známého jazzmana Benny Goodmana: "Co to posloucháte za fantastickou muziku pane ? Ale to složil můj kamarád. Fajn, zde je má vizitka, pošlete ho za mnou, mohl by se uplatnit v mém bandu. Sorry, pravil Werich. Kamarád již nežije. Umřel 1.ledna 1942." Jaroslav Ježek odpočívá na Olšanech, jen malý kousek od místa posledního odpočinku zbývajících dvou strážníků.