Podobnost prvního příběhu s Indianou Jonesem, kterou zmiňuje uživatel KubaHanzelin, není rozhodně náhodná, protože začíná jako Dobyvatelé ztracené archy, pokračuje hledáním mystického artefaktu za doprovodu otce, což je zase jasný Indiana Jones a Poslední křížová výprava, a končí opět ve stylu Dobyvatelů - velkým tajuplným "skladištěm". Ohromně mě to bavilo především díky tomu, že Aphra je skvělá postava. Psal jsem to už v komentářích u předchozích knih, ale tentokrát jsme se toho o ní dozvěděli suverénně nejvíce a díky tomu dostala kromě gaunersky sympatického i hezký lidský rozměr. Druhý příběh mě překvapil hlavně tím, v jaký horor se zvrhl, a při čtení jsem si všiml, jak mazaně se při práci střídají jednotliví kreslíři - zatímco styl jednoho se hodí k akčním scénám, druhý dokáže úžasně zachytit výrazy v tvářích a stačí jeden pohled do královnina zlověstného obličeje, aby bylo postaráno o stoprocentní hrůzu.

Obával jsem se, že Doktorka Aphra jakožto hlavní postava tohoto svazku mě nebude bavit, ale naopak, oba příběhy stály za to. V prvním příběhu jsme se podívali právě na origin Aphry, trable s její rodinou, její vášeň k archeologii a hlavně na to jak se vypořádá s tím, že pracovala pro Vadera, trošku mi to připomínalo Indiana Jonese ve světě SW. Druhý příběh se odehrávál chvíli po prvním, Aphra narazí na našeho oblíbeného farmáře a lží ho naláká aby ji pomohl ohledně záležitosti z prvního příběhu, ale lehce se nám to zvrtne v až horovější záležitost. Jsem zvědav s čím příjde Egmont příště:)