Srdcový král je moji první "Absyntovkou" z edice Prokletých reportérů a bylo to zajímavé setkání. Tato kniha je napsaná hodně specifickým stylem, který se vyznačuje značnou střípkovitostí a záměrnou strohostí, čímž působí i dost odosobněně. Skoro jako by bez emocí a zároveň hodně jednoduše. Příběh je ale silný hlavně v tom, co neříká přímo - v tom, co je ukryto mezi řádky a co musí čtenář sám hledat a domýšlet si. Což je asi něco, co nebude sedět každému. Určitě nečekejte strhující román, který bude z čtenářů prvoplánově ždímat emoce - takový Srdcový král určitě není. Jde spíše o hodně komorně a úsporně psaný text, který vyžaduje čtenářovu trpělivost a ochotu číst pomaleji a hledat skryté zprávy a významy. Spoustu věcí totiž skutečně nedostanete naservírovaných přímo na zlatém podnose a je na vás jako na čtenářích, co všechno v knize objevíte. Samotný příběh je složený z kratičkých kapitolek, hodně střípkovitých, navazujících na sebe tu více, tu trochu méně. Ale dohromady to dává silný příběh jedné ženy, která prožila těžkou periodu v životě, ve snaze dostat milovaného manžela z pekla Osvětimi. Autorkou je uznávaná polská reportérka, kniha samotná vyšla v edici Prokletých reportérů a i kniha samotná působí způsobem psaní skutečně jako reportáž, s čímž je třeba počítat. Chvíli mi trvalo, než jsem si na styl psaní zvykla - je to zase opět něco trochu jiného, než je třeba řada lidí zvyklá číst, když si čte příběhy lidí, co přežili 2. sv. válku. Za sebe ale určitě doporučit mohu. 4 hvězdy z 5.

Nesadol mi štýl písania, aj keď príbeh silný.