Dobrodružná kriminálka to tedy je, ale pro mne pořádně přehnaná v hlavní zápletce. To však u tohoto druhu literatury není nic neobvyklého, hlavně když je zde hodně soubojů, úniků z nebezpečí a střelby. Autor musel něco, asi hodně špatného, provést svojí ženě, napadá mne, jestli vynáší pravidelně koš nebo něco podobného a tak se snažil zavděčit povznesením ženského pokolení k výšinám. Doufám, že toho dosáhl, většinou je takové to přehánění kontraproduktivní a čtenáře určitě také nenadchne.

Proč, pane Beuglet? Proč je to tak moc překombinovaný nereálný a složitý. Feminismus a jeho historie to vše je samo o sobě super téma. Tak proč do toho tahat politiku, vraždy na cizím území, atentáty atd. O konci v Itálii se vůbec nebudu bavit, to bylo moc i na mě a to jsem nějakej fantasmagor. Kdyby Sarah vyšetřovala ve stejném duchu jen v Norsku a v menším rozsahu, tak by to byla skvělá kriminálka. Už první díl Křik byl na hraně teda v rámci dobré představivosti a fantazie. Bohužel další příběh o Sáře asi už nedám