Tento díl byl přeci jen o něco lepší, ale když se podívám na všechny ty úžasné mangy, které jsem měla tu možnost číst... Takřka jsem už zapomněla skoro celý děj. Takže to už o něčem vypovídá.

Solanin byla manga, od které jsem nevěděla, co očekávat. V knihovně jsem po ní sáhla především proto, že je to manga a já si chtěla půjčit nějakou, kterou jsem ještě nečetla. Titulní obrázek vypadal pěkně, jen dva díly, volba byla jasná. Velmi mě překvapila, protože vypráví o dospělém životě člověka, který na něj není připravený, ale s jemností typickou snad jen pro Japonce. S hlavními hrdiny se člověk může snadno ztotožnit - pár, který spolu je už dlouho, takže je postaven před volbu zda se vzít nebo rozejít (obrazně řečeno), člověk který je ze školy vyplivnut do náročného pracovního procesu, který jej nijak neuspokojuje, jelikož má své sny a touhy, které si kvůli tomu nejspíš nikdy nesplní. Kór v Japonsku, kde je to zapojení do práce v mnoha ohledech náročnější, protože když si nenajdete práci, která vás baví na první dobrou, tak už nejspíš máte smůlu. S jejich mentalitou je odejít z práce potupa a další firmy na vás nebudou koukat nejlíp. Do toho řeší i starosti všedního dne. Naštěstí mají ale dobrou partu kamarádů se kterými všechny těžkosti hravě překonají.