Sněžná slepota

Bylo takové tápání, a hned dvojité, autora i hlavního hrdiny. Autor asi nevěděl jak to napsat a tak hlavní hrdina nevěděl, co dělat se životem a i v novém působišti toho moc nepředvedl. Průměr.

Přesně tuhle knihu jsem potřebovala! Islandští autoři mi sedí, hlavně když se vykecávají a nikam nepospíchají. A tady bylo obojí. Ještě ani nedostudovaný Ari dostane nabídku práce a hned jí přijme. Na místo, kde se vlastně nic neděje. Ani ty pokuty za rychlost se tady nedávají. Každý zná každého. Dokud se nestane vražda. Tam, kde se vůbec nic neděje. Kniha se (samozřejmě, jak tady jinak) odehrává ve dvou linkách a tedy dvou časech. Možná píšu "jak tedy jinak", ale to není výtka. Toto vyprávění mám ráda. Pokaždé. Když se to autorovi povede a nezaplete se do své vlastní konstrukce. Všechny postavy mi byly sympatické a ráda si přečtu další díl (přestože vydávání různých sérii u odlišných vydavatelů ve stejnou dobu jsem prostě nepobrala). No, a protože není nic horšího než na první pohled dokonalá komunita, tohle jsem si užila... Pokud hledáte krvák, kde mrtvoly padají jako mouchy a kde hlavní hrdina nejdřív tasí pěsti a teprve potom se ptá, není to kniha pro vás. Nebo jo, ale potom nesmíte být překvapení, že "se tam nic nedělo", "byla to nuda" a podobné věci. Tady se toho o lidech dozvíte fakt hodně. Což mi právě v těch některých rychlých krvácích bohužel chybí.. Obálka je nádherná. Mrzí mě akorát, že jsem nečetla v zimě (i když...dnes ráno byla na verandě solidní zima, takže se do té atmosféry kniha a kafe do druhé ruky hodilo, jenom ten sníh chyběl). Jenom mi vadilo zbytečně velké písmo. Asi aby se kniha dostala na tři sta stran, což se v kombinaci s krátkými kapitolami skutečně povedlo. PS: u mé první čtené knihy od autora jsem psala, že mi něco chybí k pěti hvězdám. A tady jsem to dostala všechno :) a už se moc těším na další autorům kousek Komunita.

Díky knize jsem se dověděla zase něco víc o Islandu, o místních tunelech, počasí...Ale příběh sám mě moc nezaujal, chybělo mi napětí, ztrácela jsem se v ději i postavách a dočetla jsem jen s vypětím všech sil. U mně tentokrát jen za dva.

Bylo takové tápání, a hned dvojité, autora i hlavního hrdiny. Autor asi nevěděl jak to napsat a tak hlavní hrdina nevěděl, co dělat se životem a i v novém působišti toho moc nepředvedl. Průměr.

Přesně tuhle knihu jsem potřebovala! Islandští autoři mi sedí, hlavně když se vykecávají a nikam nepospíchají. A tady bylo obojí. Ještě ani nedostudovaný Ari dostane nabídku práce a hned jí přijme. Na místo, kde se vlastně nic neděje. Ani ty pokuty za rychlost se tady nedávají. Každý zná každého. Dokud se nestane vražda. Tam, kde se vůbec nic neděje. Kniha se (samozřejmě, jak tady jinak) odehrává ve dvou linkách a tedy dvou časech. Možná píšu "jak tedy jinak", ale to není výtka. Toto vyprávění mám ráda. Pokaždé. Když se to autorovi povede a nezaplete se do své vlastní konstrukce. Všechny postavy mi byly sympatické a ráda si přečtu další díl (přestože vydávání různých sérii u odlišných vydavatelů ve stejnou dobu jsem prostě nepobrala). No, a protože není nic horšího než na první pohled dokonalá komunita, tohle jsem si užila... Pokud hledáte krvák, kde mrtvoly padají jako mouchy a kde hlavní hrdina nejdřív tasí pěsti a teprve potom se ptá, není to kniha pro vás. Nebo jo, ale potom nesmíte být překvapení, že "se tam nic nedělo", "byla to nuda" a podobné věci. Tady se toho o lidech dozvíte fakt hodně. Což mi právě v těch některých rychlých krvácích bohužel chybí.. Obálka je nádherná. Mrzí mě akorát, že jsem nečetla v zimě (i když...dnes ráno byla na verandě solidní zima, takže se do té atmosféry kniha a kafe do druhé ruky hodilo, jenom ten sníh chyběl). Jenom mi vadilo zbytečně velké písmo. Asi aby se kniha dostala na tři sta stran, což se v kombinaci s krátkými kapitolami skutečně povedlo. PS: u mé první čtené knihy od autora jsem psala, že mi něco chybí k pěti hvězdám. A tady jsem to dostala všechno :) a už se moc těším na další autorům kousek Komunita.

Díky knize jsem se dověděla zase něco víc o Islandu, o místních tunelech, počasí...Ale příběh sám mě moc nezaujal, chybělo mi napětí, ztrácela jsem se v ději i postavách a dočetla jsem jen s vypětím všech sil. U mně tentokrát jen za dva.