Můj jed se mu rozlévá žilami a pomalu mu otravuje srdce. A v pátek v deset hodin dopoledne umře, na to můžete vzít jed. Protože nikdo nedokáže zlomit prokletí Ještírka Jedového. Po pravdě vám povím, že už mi z toho hrabe. Šišlání, koktání, opakování toho, jaký Škyťák je lůzr a posera, odmlouvání Bezzubky a řvaní cvičitele Hltana – no prostě tohle je poslední kniha v boxu, tedy čtvrtá a i když jich je celkem dvanáct, já tady končím. Chci si ponechat zdraví rozum, alespoň ještě nějakou tu chvilku. Malá ochutnávka: Já jsem Ještírek Jedový. Mé bodnutí je smrtící jako kousnutí Černé vdovy. Dávno před začátkem tohoto příběhu jsem bodl jednoho z hrdinů knihy (doufám, že to není tvůj oblíbený) A i když o tom teď ještě neví, postihlo ho Dračí prokletí. Základním tématem tohoto příběhu je lyžování. Nevím, zda víte, že Vikingové uměli opravdu lyžovat, ale věřte, že již 4 000 let před Kristem lyže existovaly. To jen trochu z historie. Je však pravda, že když se do lyžování pustí takový Ribinoha – je to spíš prokletí. Ale čtenář se u toho zasměje a nikdo nezemře. Tedy – možná nezemře. Furt je tady to prokletí Ještírka Jedového. Citát: A jak tě napadlo, že ti chci pomáhat? Já lidi nesnáším, mě nebude trápit, když bude o jednoho růžového otrokáře míň.

Najprv som chcel dať malé hodnotenie ale ten koniec :D autor si vždy na koniec nechá "malé prekvapenie a v tomto prípade sa mu to naozaj podarilo :D