Po desetiletích od puberty jsem se k této knize vrátila formou poslechu a výsledek je poněkud rozpačitý. Na jednu stranu nespoutaná fantazie, na druhou pochybná logika Aldissem stvořeného světa, která ne vždy hledí na realitu - jak věci či organismy skutečně fungují. To mi vlastně nevadilo: nad ulítlé jevy jsem byla schopná se povznést, dokonce si je užívat. Postavy, ty mě štvaly až k nepříčetnosti. Břuňobřichové k tomu byli pro svou prostoduchou pasivitu přímo napsáni, měli čtenáře vytáčet, jenže já brzy začala z duše nenávidět hlavního (anti)hrdinu Grena (Smrž pro jeho chování nemohl být omluvou) a ty přihlouplé pipiny, co se na něj z nepochopitelných důvodů oddaně lepily. Každý krok jejich dlouhého putování skrz různá nesourodá prostředí se tak stával důvodem k postupně sílícímu skřípení mých zubů. Tři hvězdy z nostalgie a jako poklona autorově divoké imaginaci; k jiným dílům tohoto spisovatele se možná ještě vrátím, do Skleníku už rozhodně ne.

Nemůžu se zbavit myšlenky, že tohle by se dobře četlo na tripu. Nebo... alespoň převést příběh do virtuální reality. A proč se nemůžu zbavit připomínky Avataru :), nebo touhy jít do simulátoru na Enterprise :)? Potřebovala bych ke čtení ještě i vizuální složku, protože představy jsou krásné, když si je stvoříte. Bylo mi jasné, do čeho jdu a námět a pozadí příběhu - život na Zemi daleko, dáááleko v budoucnosti - se mi líbil. Nešlo úplně o ten druh sci-fi, který mám ráda. Ale je to Aldiss, jehož "Nonstop" je geniální.