Co tady kurva stojíte a čumíte? Zpátky do práce! Čeká na nás rezervace, kterou musíme spálit! Pokus přizvat hned sedm kreslířů do úvodní povídky byl naštěstí překonán jejich uměním. Nikdo z nich nebyl takový lůzr jako v čísle 7 Danjel Zezejli. Tak že jsem svůj prvotní odpor celkem přechodil, protože tento pokus všech wašabi prostě uspěl. Máte tu možnost vychutnat si několik celostránkových kreseb, což bylo v předešlých příbězích spíš utopií, než skutečností. Možná je to proto že R. M. Guéra na celostránkové kresby moc není. Nejlepší z těch kreseb má na svědomí Tim Truman. Ta se opravdu povedla. Citát: Zabili mě, má ženo, ale věz, že zemřu se srdcem plným štěstí. Toto je čas pravdy, čas nápravy, čas pomsty, ale také čas změny. Zlý kůň už je na stopě vraha své matky, Rudá vrána se pokouší najít klid, Ten kdo chytá je nezvěstný a Šunka kuje pikle, ale zatím není rozhodnut. Je čas zatnou pěsti a bojovat. Jason Aaron dokazuje, že jeho scénář je dokonalý a umně načasovaný. Sice ještě nejde do tuhého, ale katastrofa se blíží. Úplně z toho příběhu cítíte, jak se napětí zvyšuje. Nemůžete odtrhnout oči od děje. Tento sešit jsem přečetl skoro jedním dechem. Kecám, třikrát jsem se nadechl. Malá ochutnávka: Indiáni jsou divoši, chlapče. To nejsou řádný a čistý stvoření jako my, bohabojný lidi. Ale i tak jsou pro naši rodinu tyhle rudý negři učiněnej zlatej důl. Nebo teda aspoň jejich skalpy. Říká se, že se indoši skalpovali mezi sebou dřív, než se tady objevil ten zasranej kuřbuřt Kolumbus. Ale teprve když se do toho vložili bílý, tak to dostalo pořádný grády..... Tedy, co mě fakt dojalo, jsou „Náčrtky“ na konci příběhu. Chlapci museli nějak vyplnit pár stránek, aby dosáhla požadovaného počtu listů. No, upřímně – koho nějaký náčrtky zajímaj. Mě ne. Vybral jsem jen tři citáty, což dokazuje, že tu bylo víc akce, než mluvení. Při čtení tohoto svazku jsem poslouchal Italskou power metalovou skupinu „The Dogma“ a jejich studiová alba „Black Rases“ (2006) a „A Good Day To Die“ (2007) Citát: ...a stejně, jako jsme z nuly vyrobili náčelníka, z tebe tu nulu zase můžeme udělat.

Jason Aaron jde do finále, což v praxi znamená spousta umírání ne vždy hezkým způsobem a taky odhalování věcí, které měly zůstat navždy utajeny. A třebaže se vyprávění primárně soustředí na tři postavy (Zlého koně, Šunku a Rudou vránu), i všichni ostatní zde mají své místo a prostor, pročež skvěle zapadají do charakterově složité atmosféry. Oproti jiným kriminálním sériím nejsou Skalpy tak komplikované, ačkoliv první pohled by mohl vzbuzovat opačný pocit - vždyť je to tu jedna dvojí hra vedle druhé. Jenže kde si třeba u 100 nábojů prostě nemůžete dát pauzu, protože ztratíte nit, tady bez problémů naskočíte klidně i po několikaměsíční prodlevě a hned víte, kdo je kdo a která bije (nebo kdo koho bije). Oceňuji přitom, že autor hodlá hrát špinavou hru až do úplného konce a nepatří k těm chytrákům, co uzavřou ságu, ale pak potřebují ještě jedno poslední album na nostalgické rozloučení. Takže, i když události v devátém díle naberou kulervoucí grády, to nejpodstatnější na nás čeká až příště.