Musím se přiznat, že mě tohle vážně nikdy neomrzí. Ačkoliv jsem knihu s přestávkami četla nějaký ten týden, rozhodně to nebylo kvůli tomu, že by to bylo nečitelné či nudné. Spíš naopak. Vesmírné bojůvky mě baví a vojenský humor též. Hlavní zápletka sice není nikterak originální, ale za přečtení to stojí. Rozhodně budu se sérií pokračovat dál.

Holky mají své erotické románky, chlapci zase military střílečky. A i když je literární úroveň v důsledku hodně podobná, dost to vypovídá o rozdílnosti obou poloviček. Hovno hoří ve zkratce. Uznávám, že Robert Buettner nepatří mezi spisovateli k první lize. Ano, zápletka Sirotkova osudu je předvídatelná a z velké části zbytečně vycpaná masakrem těch nebo tamtěch, ale přesně tohle občas potřebuji ke štěstí. Autor vzdává hold jak Robertu A. Heinleinovi tak Joe Haldemanovi, ale přitom přiznává, že jeho román postrádá jakékoliv vyšší cíle, snad jen pobavit obyčejné pěšáky. Což bohatě stačí. Čímž chci říci, že druhý díl dobrodružství Jasona Wadera je na stejné úrovni, jako ten první. Nijak neubírá na krvežíznivosti, akci a chlapácké hrdinskosti. Především však nechybí našlápnutej vojenskej humor.