Já asi vážně nebudu nejlepší seriálový divák, protože mně se Studie v růžové líbila mnohem víc v komiksu, než na televizní obrazovce. Což je dost zvláštní, vzhledem k tomu, že jde prakticky o doslovný přepis (nebo spíš překres) scénáře. Nicméně, má to vtip, nápad a hezky rozehrané charaktery, snad jen že John Watson tu vystupuje jako divně nevýrazná podržtaška. Děj mě ale skutečně bavil, u hlášek jsem se smál nahlas a moderní stylizace mi přišla povedená po všech stránkách. Sám Sherlock pak sice není žádným rváčem a mistrem převleků, ovšem městský sociopat je to naprosto brilantní. Akorát závěr tvůrci mohli trošku pozměnit, protože působí až příliš okatě jako předehra pro příští partii, což mi u filmové epizody tolik nevadilo, tady to však vyznívá krajně rušivě. Za mě jinak báječně strávená hodinka, přičemž musím s povděkem kvitovat, že znalost předlohy sira A. C. Doyla není nutností, páč manga funguje i bez ní. Jen člověk nesmí moc šťourat do nelogického chování jednotlivých obětí.

Tahle manga je víceméně přepisem první epizody seriálu. Nic víc, nic míň. Takže pokud máte seriál od BBC nakoukaný, nového vám to nepřinese nic. Ale to neznamená, že jsem si to neužila. Protože jsem si to užila, a to dost. Bavila mne kresba, příběh jako takový skvělý (spád, švih, dobrá zápletka), a ty humorné hlášky včetně sarkastického/ironického/cynického podtónu tu byly zachovány. Sherlock (jak seriál BBC, tak i tahle manga) obsahuje přesně ten druh humoru, co mne prostě baví a co je mi blízký. Takže i když hlavní dějová zápletka je dramatická (hledáme zde sériového vraha), tak i přesto se nerozpakuju označit Studii v růžové za svým způsobem zábavné dílo. A já si tuhle mangu prostě fakt užila. Chápu, že někdo by mohl chtít od příběhu víc, než jen pouhý přepis scénáře převedený do komiksu, takže ho tohle dílko asi moc neuspokojí, ale mně tu nic nechybělo. Prostě Sherlock tak, jak ho mám ráda.