Právě jsem dočetla další z autorčiných knih, které jsou pro dnešního člověka "západu" až neuvěřitelnou výpovědí ze života v KLDR dnešních dnů - nebo je to spíše nepředstavitelný zlý sen ? Takovéto knihy si musím dávkovat, protože představa, že je toto vůbec dnes možné, je strašná. Jsem toho názoru, že náš "superkorektní" západní svět, přeplněný různým zbožím, plýtvající potravinami a nejenom jimi, podléhající až zhovadilému konzumu, formovaný desítkami bezduchých TV seriálů, reklam a internetem, které člověku vymývají mozek, účelně podporující pokles nároků na základní vzdělání člověka a jiné zásadní nedostatky v naší "skvělé" společnosti panující, jsou již dlouhá léta na pováženou a mám velkou obavu, kam tohle všechno povede, ale osudy lidí a situace, které autorka popisuje, jsou tak hrozivé, až člověku přijde, že to ani nemůže být pravda, je mu při čtení velmi úzko a paradoxně si musí přiznat, že se zase nemáme tak špatně - myslím tím na duševní úrovni, protože v materiálním slova smyslu rozhodně nestrádáme.

Román je vlastně zpověď ženy, která do 17 let vyrůstala v KLDR a od malička ovlivňovaná a vychovávaná tamním režimem se také podle chovala, aniž by si uvědomila, že je něco špatně. Aniž by chtěla, díky svému otci se ocitne v Jižní Koreji, kde si až po delší době uvědomí, co neštěstí a hrůz asi v původní vlasti způsobila. Ale nic není černobílé. Je to hodně silné čtení, neuvěřitelně emotivní zpověď Severky mě vzala za srdce. Moc jsem ji litovala, ale soudit ji rozhodně nebudu.