S myslí a sebeuvědoměním přišla zkáza těch nejúchvatnějších výtvorů pozemského života. S člověkem přichází další, šestá, kataklyzmatická událost této planety. Homo Sapiens - velký prehistorický vrah, nejúspěšnější vetřelec v biologické historii, jeden nadmíru plevelnatý živočišný druh. Marně by se hledala kniha, která by postavila lidstvo do ještě horšího a kritičtějšího světla, než jej staví Šesté vymírání. Jak píše autorka, Elizabeth Kolbert, jež za knihu dostala Pulitezra, v historii světa došlo k pětici velkých vymírání živočišných druhů (takzvaná Velká pětka) - způsobených klimatickými změnami nebo vesmírnými katastrofami - nikdy ale za systematickým vyhlazováním fauny i flory nestál jeden biologický druh. Druh, podle jehož fatálních zásahů do zemského ekosystému se nazývá celé geologické období. ANTROPOCÉN - období vlády lidstva, věk spalování fosilních paliv, odlesňování, globalizace přinášející invazi plevelnatých predátorů nebo nebezpečných bakterií, stoupající teploty a okyselování oceánů. Odhaduje se, že třetina všech korálů, sladkovodních měkkýšů a žraloků, čtvrtina všech savců, pětina plazů a šestina ptáků směřuje k zapomnění. Jen v nejbližší době. Nejohroženějšími jsou obojživelníci, jejichž vymírání je 45 tisíckrát rychlejší, než by mělo být. Už za sto let ale, jak vědci předpokládají, z úchvatných korálových útesů zbydou jen „rezivějící“ ruiny - půjde zřejmě o první totálně zhroucený ekosystém. Jen během psaní knihy vymřel jeden druh žáby, další dva vyhynuly ve volné přírodě. Dramaticky se zmenšila kolonie netopýrů hnědých v celé Severní Americe - vinou globalizace se na kontinent dostala masožravá houba, vůči které nejsou tamní netopýři, tak jako netopýři evropští, imunní. Zásadní ingrediencí, kterou potřebují živočichové a rostliny k tomu, aby se adaptovali na nové klimatické podmínky, je čas. Ten ale v současném světě chybí. Změny klimatu probíhají v neúprosném tempu, které je dosud nevídané (když nepočítáme náhlý náraz asteroidu na konci křídy, který vyhubil všechny živočichy větší než kočka - mimo jiné všechny dinosaury) - změny jsou nepřirozené. Dnes nevymírá tudíž ten, který je geneticky lépe vybavenější, nejedná se o darwinovský přírodní výběr těch silnějších, dneska jde o loterii. V té, bohužel, prohrávají ti největší (sloni, nosorožci, kočkovité šelmy, medvědi), a řeklo by se dříve geneticky dispozičně nejúspěšnější - jejich rozmnožování nestíhá tempo změn prostředí a pravidelný rytmus pytláckých výprav. Ještě v osmnáctém století člověk nechápal, že svět nevypadal vždycky tak, jak vypadá v přítomnosti. Pojem „vyhynutí“ byl neznámý, neexistoval. A to přesto, že už za sebou lidstvo mělo například vybití ptáka moa (na Novém Zélandu jeho devět druhů totálně zdecimovali Maorové) nebo před několika tisíci lety zodpovídalo za vymření svých bratranců a sestřenic z neandrtálců a hobitů. O tehdejší megafauně - mamutech a mastodontech - ani nemluvě. Vymírání určuje podobu příštího života. Kdyby nevymřeli dinosauři, je možné, že dnes by civilizaci tvořili oni (podle vědců se v jejich řadách nacházely druhy, které toho byly schopny), až vymřeme my (což je podle vědců pravděpodobné, vybíjením jiných druhů si pod sebou prý podřezáváme větev), převezmou naše místo nejspíš krysy - šedý zubatý příliv, velmi adaptibilní a inteligentní. Nebo druhovou variabilitu planety Země přece jen zachrání ultrazvuky nosorožců a onanování s napůl vyhynulými havajskými vránami? Podle knihy je již šesté vymírání v procesu - pro člověka téměř nepostřehnutelné, pro geologickou historii překotné a katastrofické. Jedna z nejdůležitějších knih současnosti. „Důvod, proč tuto knihu píše vlasatý dvounožec a nikoli nějaký šupinatec, souvisí spíše než s nějakou předností savců s neštěstím dinosaurů.“

Neotřelá, čtivá, informačně bohatá, přesto nezahlcující kniha na téma současného masového vymírání druhů. Potěší jednak forma, která se vymyká populárním publikacím z per profesionálních biologů (autorka je novinářka), jednak fakt, že se knížka nesnaží čtenáři vnucovat nějaký jasně nalajnovaný názor (což bývá spíš odrazující), ale raději nabízí fakta k uvážení a podněcuje čtenáře, aby se nad námětem trochu zamyslel.