Sice mi z celé série jako nejlepší přišel druhý díl (Denní hlídka), ale na druhou stranu musím uznat, že jako celek působí všechny díly příjemně kompaktně. A tím závěrečným se je panu spisovateli povedlo celkem elegantně a bez příliš křečovitých vysvětlení propojit. Ačkoli konec není úplně absolutní a rozhodně nevylučuje pokračování, tak i kdyby už žádný další díl nepřišel, bylo by tohle důstojné zakončení. Navzdory tomu, že za Happy End ho tak úplně označit nelze. Každopádně mě to zase moc bavilo číst a o to asi jde především. :o)

Že autor chová kladný vztah k Čechám, už dokázal v předchozích dílech, ve kterých se vyskytuje jak Praha, tak i zmínky o českém pivu. Sice ty nejprovařenější ingredience, ale i tak srdce našince vždy hrdě zaplesalo. V Šesté hlídce nás autor ve své náklonnosti k naší vlasti utvrzuje nadále hned dvojím způsobem. Primo - série se mi zdála vždy poměrně vážně a seriozně vyprávěná, ale tento příběh obsahuje osvěžující prvky nadhledu. Je stavěný spíše na dialozích než na ději a tyto dialogy nepostrádají vtip, který mi jemně připomínal pana Kulhánka (asi to bude tou upírskou linkou). Secundo - nepokrytou inspiraci lze vysledovat v Cimrmanově majstrštyku Vichr z hor. Pamatujete si ho? Dovolím si malý úryvek...vytanul mi na mysli, když se mezi členy Hlídek spustila velmi podobná diskuze. Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?" Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.” Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.” Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.” Tomáš: "A maminka?" Otec: "To je babička z otcovy strany.” Celé mi to trochu nedávalo smysl, tyhle autonomní bytosti zrozené z šera, které vládnou prakticky neomezenou mocí a mají své vlastní speciální úkoly...které plní jen s obtížemi, jestli vůbec. Nebudu nad tím raději moc přemýšlet, protože jinak to bylo příjemné čtení. Jen ta Lilith, věkovitá a zkušená, staletími protřelá, přijde Antonovi z vlastní vůle pomoci a dát mu odpovědi na jeho otázky, a pak takový vděk. Pro dobrotu na žebrotu.