Šepotání

Šílenosti a zvrácenosti zbožňuju. Milostný trojúhleníky nenávidím. Kupodivu mi v téhle knize VŮBEC nevadil, jako kdyby tam patřil, dával mi tam smysl, příběh se tak nějak odehrál i "kvůli" němu. Úžasná knížka! Dlouho na takovou fantasy jen tak nenarazím. :(

Šílenosti a zvrácenosti zbožňuju. Milostný trojúhleníky nenávidím. Kupodivu mi v téhle knize VŮBEC nevadil, jako kdyby tam patřil, dával mi tam smysl, příběh se tak nějak odehrál i "kvůli" němu. Úžasná knížka! Dlouho na takovou fantasy jen tak nenarazím. :(

Co mě přinutilo číst tuhle knihu i když nejsem cílovka? Jednak to byl krásný přebal se zajímavou blondýnkou, která prostě vypadá jako jedna moje známá. Úplně jako by ji z oka vypadla. Pak jsem si chtěl přečíst knihu vytištěnou zeleným písmem. A v neposlední řadě mi přišla sympatická autorka, jež se netají inspirací Lewise Carrolla nebo Tima Burtona, což jsou autoři mému srdci také blízcí. Jenže není inspirace jako inspirace, že. Paní Howard totiž ve svém Šepotání využívá kraj divů více než by bylo záhodno a "půjčuje" si i postavy nebo celé citace z původní knihy, takže ve výsledku je to spíš vykrádání s minimem vlastních nápadů. Zápletka o napravování chyb po původní Alence je trapná a když na scénu přilétl Morfeus, neměl jsem z toho svrbění, motýlky v břiše, ba ani erekci. Alyssa (jak originální jméno) mi ze začátku lezla na nervy, ale postupně jsem si na ní zvykl. Těšil jsem se docela na nějaký milostný trojúhelník (nostalgie po Murakamim), ale tady je to spíše čtverec. Samotná hrdinka se chová přesně jako teenager, matku nazývá Alison a jako pravá žena vše prožívá hlavně citově, proto se mužská část čtenářstva musí povznést nad vším tím objímáním, doteky jeho kůže, cítění jeho dechu na krku, husinou, když se usměje s tím svým piercingem atd. Při čtení jsem se kolikrát přistihl, že vlastně ani nevím co se děje, což bylo zřejmě tím, jak mi to bylo vlastně i fuk. S postavami jsem se ani trochu nesžil a místy jsem jim dokonce přál smrt nebo mučení. Jakmile ale zápletka dospěje ke svému konci, kdy všichni vybalí karty na stůl, příběh se stává ještě více banálním, takže autorka musí text zachraňovat dalšími výjevy z původní říše divů, aby to vůbec drželo pohromadě, což párkrát nabourá naprosto ojedinělý úkaz ve stylu deus ex machina. Knize nepomohla ani nepořádná redaktorka/korektorka, kde unikly chyby jako "plýst" nebo na zadní straně desek v anotaci "kamarádka Zach". Dávám jednu hvězdu za fajn provedení, obálku a druhou za snahu oživit tak krásný fantaskní svět.