Jedná se o zamilovanou četbu a příběh pojednává o početné farmářské, křesťanské rodině, zejména pak o několika mladých lidech, žijících na Divokém západě (kniha nám však místní přírodu ani atmosféru místa úplně nepřiblíží). Je to šestý díl ze série, který lze číst i bez znalosti předchozích knih jako samostatný příběh. Hlavní hrdinkou je nejmladší benjamínek rodičů, Belinda, od malička projevující soucit nad nemocnými tvory, chce pomáhat trpícím. Bratr Luke, doktor, jí jako již jedenáctileté dívce nabízí, že jí zaučí, aby mohla jednou pracovat jako ošetřovatelka, ač rodiče pochybují, zda se tato obtížná práce pro křehkou dceru hodí. Do příběhu se později přimíchá Belindina neteř Melissa, která si myslí na kluka, jemuž imponuje spíše soucitná, již trochu povyrostlá Belinda. Do toho se Belindina přítelkyně zamiluje do stejného chlapce, takže vznikne velký vztahový propletenec. Dospívající holky řeší lásku a sny. Rodiče se vroucně modlí a nejraději by celou komunitu usedlíků obrátili na víru. Umím si představit, že tento přeslazený románek spíš než náctileté osloví jejich babičky, je to takové starosvětské, kde jsou na prvním místě ideální vztahy nejbližší rodiny (hodní rodiče, hodné děti), návštěvy kostela a jiné hodnoty, kde se dívky zamilovávají do handicapovaného vrstevníka. Tempo je pomalejší a třeba úsek, kde se na dvaceti stranách probírá, jestli zraněný ptáček přežije nebo nepřežije, mi přišel poměrně zdlouhavější, stejně jako nadbytečně zmiňované stejné věty a opakované myšlenky (co myslíš, opravdu se ptáček uzdraví?). Asi je to milé, za mě trochu nevýrazné. Doporučuju číst spíš než současným teenagerům starším čtenářkám, skoro je vidím, jak si spokojeně čtou někde na verandě v houpacím křesle. :-) Nenechte se zmást nízkým věkem hlavních hrdinek. Jak to tak u podobné četby bývá, poněkud naivní počtení. Uvádím úryvek, v němž se popisují bezstarostné hry asi 10-letých vesnických holek, které si takto hrály venku v přírodě: Belinda se ujímala vedení v přebírání odpovědnosti a vynikala ve spirituálním nadhledu. Často sestřenice opakovala různá duchovní nebo mravní ponaučení, která se naučila v kostele nebo od rodičů. No, ráda čtu životopisy svatých, tam bych tomu ještě věřila, ale v dětství jsem měla věřící kamarádky, a že by se v létě u vody nebo v přírodě věnovaly duchovnímu cvičení, to zrovna ne. Poněkud přeidealizovaně, nevěrohodně to šustí stránkami. Prostě doják o správňácích. Dala jsem za sebe nízké hodnocení, ale na mě nehleďte, já jsem ras, zas tak hrozné to není a tak věřím, že se knížka může jiné čtenářce víc líbit.

Sice by mi vůbec nevadilo, pokud by autorka zůstala jen u prvního dílu a neudělala z toho sérii, ale když už to je série tak jsem přečetla všechno co zatím u nás vyšlo:) Opět je to čtivé i když je to v podstatě popis obyčejného života. Co mi vadí, a tady je to snad že všech těch knih nejnápadnější, jsou příliš nerovnoměrně rozložené časové úseky v kapitolách. Někdy jeden den zabere několik kapitol a v další kapitole uběhne pár let (na začátku bylo Belindě 11 a pak najednou skoro 14, nevím jestli tam nastal takový nepostřehnutelný skok v čase, nebo je to chyba v překladu.). Přez tuhle výtku, doufám že budou další díly.