Po Carpe diem Robert Fabian prináša ďalšie pokračovanie vojenskej rezby, aj keď v Semper Fi je menej akcie a viac filozofických úvah, čitateľ sa napriek tomu nenudí a príbeh si udržuje svoje tempo a istý druh napätia.

Fabianovo Semper Fi se svou atmosférou tak trochu podobá slavnému Rámovi od Arthura C. Clarka, jen v poněkud militantnější a zběsilejší formě. Na rozdíl od jedničky Carpe Diem je Semper Fi orientováno více do oblasti science-fiction a hrubozrnných bojových operací družstva Charlie si tudíž tolik neužijeme. Klaustrofóbního bloudění chodbami, portály, komorami, krajinami, habitaty a nejrůznějšími prostředími se nám naopak dostane plnými hrstmi. Trochu to odsune do pozadí hlavní myšlenku celého příběhu, čímž čtenář nadobude pocit, že autor neví, jak se z pasti, do které vlezl, dostat zpátky na výsluní. Snad také proto zůstává konec otevřený a vyprávění utnuté doslova v polovině. Nezbytně nutným se jeví sáhnout po pokračování, jinak zůstane v chuťových buňkách roztrpčení z nedokončené práce. Semper Fi je nicméně stále natlakováno na vysoký atmosférický tlak a valí se kupředu jak IFV (bojové vozidlo pěchoty), podporované MAV (miniaturními bezpilotními prostředky). Nezbývá než zůstat Fabianovi „věrní“ i pro třetí pokračování.