Z nějakého důvodu jsou mi v knížkách (víc než v životě) sympatičtí nenápadní outsideři, kteří o svých zvláštnostech často ani nevědí. I Micah z Rusovlásky u cesty tak zprvu působí, vzhledem ke svým ustáleným zvyklostem doma a za volantem. Postupně se ukazuje, že jeho odlišnost spočívá jen v úplných maličkostech, ale přesto nebo právě proto je snadné mu fandit dál. Dalo by se namítat, že námětem knížky je vlastně každodennost a v autorčině myšlenkách se schovává něco zvláštního. Ale právě to ji možná odlišuje. Každopádně je pro mě tenhle příběh svižně napsaný, nápaditý, povzbuzující a přitom prostý jakékoli formy kýče. Přečetla jsem ho rychle, ale v myšlenkách ještě zůstávám na baltimorské ulici a vyhlížím spolu s hlavním hrdinou, kdo k jeho suterénnímu bytu zavítá tentokrát... Pod 4 hvězdičkami si v tomhle případě představuji o něco víc než 80 procent.

Ann Tylerová, nic víc asi netřeba dodávat. Pro ty, kdo nečetli žádnou její knihu, doporučuju komentáře bekule, Boboking, Clair16, Lucienka220, eva3992. Příběhy A.T. jsou zdánlivě o ničem, nedramatické, nekonfliktní, ale určitě ne hloupé a nezajímavé. Čtenáři se mohou domýšlet, čím Micah mohl být, kdyby . . . a proč je nyní tam, kde je, a zdali mu tento způsob života vyhovuje (a to platí nejen o hlavním hrdinovi). Za mě třeba Lorna, ta mě vytáčela! Takže já určitě doporučuju; minimálně název - který skvělá překladatelka Marcela Nejedlá určitě zcela záměrně nezměnila, i když to bývá v našich končinách zvykem - je dokonalý a v podstatě vystihuje celou knihu. Zážitkem pro mě byl třeba Micahův Bůh dopravy, jak už zmínili mnozí přede mnou. Ovšem hovory se zákazníky taky občas neměly chybu: "Tak přijedete? Prosím! Jaká je vaše základní taxa?" ptala se a zase použila ten svůdný tón. "Osmdesát babek." "Osmdesát," zopakovala. "To zvládnu." "Osmdesát babek jenom za to, že vkročím do domu, bez jakékoli záruky úspěch. Vlastně spíš zaručuju neúspěch." "O to nejde," ujistila ho. "Mou prací je vyřizovat půjčky." "Vyřizovat půjčky?" "Ve First Unified Bank. Mám k dispozici obrovskou spoustu peněz." "To tedy určitě máte." "Když to bude nutné, můžu něco zpronevěřit." To ho konečně rozesmálo. Zeptal se: "Jak daleko bydlíte?"