Motivace přečíst si tuto knihu byla o osobě Carla Rogerse. Dovědět se o něm více. Nejenom jako o psychoterapeutovi a humanistickém psychologovi, ale také a možná hlavně, jako o člověku. A i když jsou všechny rozhovory především na odborná témata a upřímně v některých situacích pro mě velmi intelektuálně náročná, vnímám ho zde hlavně jako Člověka. Kniha obsahuje pět rozhovorů a hned na ten první jsem se těšila. Hostem nebyl nikdo menší než Martin Buber. Mám ráda jeho práci a především jeho chasidské povídky. Ve společném rozhovoru s C.R. se zmiňuje hlavně jeho práce Já a Ty. Druhý rozhovor byl pro mě zajímavým objevem. Od Paula Tillicha jsem nikdy nic nečetla, ale na těch pár stranách mě dokázal tak zaujmout a nadchnout, že si neumím představit, že bych ho nechala „odejít“ ze svého života bez „přečtení“. Třetí rozhovor byl velmi obsáhlý a z celé knihy si pro sebe vzal celých sto stran. Říkala jsem si, o čem si mohou dvě tak odlišné osobnosti, kterými C.R. a B.F. Skinner jsou, povídat. Výsledek byl ale překvapující. Překvapující v tom smyslu, že i když nejsem ve fanklubu operantního podmiňování B.F.Skinnera, asi není od věci se tímto pánem někdy v budoucnu více zabývat. Čtvrtý rozhovor byl s Michaelem Polanyim a pátý s Gregorym Batesonem. Ten byl především o učení, takže pro mě velmi blízké téma. I když ne všechny rozhovory a všechny uveřejněné myšlenky mě zaujaly, zcela jistě se jedná o zajímavý autentický materiál.