Kniha od českéh autora o punkové kapele, která se znovu schází, aby zahrála svůj poslední koncert. Skvěle vykreslené osudy jednotlivých členů kapely, kteří si prošli nejrůznějšími závislostmi, jak už se dá od takových hudebníků čekat. Dát kapelu po více než dvaceti letech, kdy většina z nich už dlouho nehraje, bude opravdu velký oříšek. Opravdu jsem nečekala, že mě kniha s tímto neotřelým tématem tolik nadchne. Z knížky pocítíte českou mentalitu, přesto je zpracování knížky opravdu na vysoké úrovni srovnatelné se světovými autory. Příběh je originální, má spád a dokáže čtenáře připoutat ke čtení. A ano, atmosféra kapel z devadesátek z knížky přímo dýchá. Protože jsem pamětník, tak jsem naprosto nadšená. Přečteno za jeden večer. Toto se opravdu velice povedlo.

Mám všeobecně rád tematiku punku. Líbí se mi punková hudba, ať už česká nebo zahraniční, jejich výzor, je to taková moje ujetost. A když jsem čirou náhodou narazil na tuto knihu a přečetl si kladná hodnocení a nadšené ohlasy, musel jsem ji koupit a přečíst. Bylo to svižné a úderné. To, jak Oldřich Janeba tuto knihu napsal se mi líbilo - mělo to grády, spád, nechyběla tomu ironie, sarkasmus, nostalgie. Touha vrátit se do dob minulých, to je něco pro mě - taky se dost často ohlížím přes rameno zpět do minulosti a vzpomínám na roky, kdy člověk zas tak moc věci neřešil a tempo, jímž uhání život, nebylo tehdy tak zběsilé. Hlavní protagonisté příběhu si mě získali svou originalitou. Nejsympatičtější mi byl Dejv a Hadryn, Džeryho mi bylo svým způsobem líto (moje citlivá duše při vzpomínce na něj zavibrovala) a Sifon... to byl taky správný poděs. Jako velmi příjemný bonus musím vyzdvihnout grafické zpracování obálky. Máte-li rádi punk a třebas zrovna i vy procházíte krizí středního věku, dejte této knize šanci, stane se pro vás možná malou berličkou a vy zjistíte, že v tom děsně posraném období nejste sami...