Wilbur Smith od první Řeky bohů nezapomněl psát, spíše mám pocit, že zapomněl, jak psát Taitu. Sice jsem nebyl tak zklamaný jako z Boha pouště, kde bylo mé očekávání vyšší, ale i tak mě Faraon nijak nenadchnul.
Taita jako vždy perfektní a geniální, a přesto se tentokrát mýlí častěji, než je obvyklé. Své poznatky prostě ví a málokdy vysvětlí, odkud. I všichni jeho společníci, v čele s Ramesem, Serrenou...
Wilbur Smith od první Řeky bohů nezapomněl psát, spíše mám pocit, že zapomněl, jak psát Taitu. Sice jsem nebyl tak zklamaný jako z Boha pouště, kde bylo mé očekávání...
Wilbur Smith od první Řeky bohů nezapomněl psát, spíše mám pocit, že zapomněl, jak psát Taitu. Sice jsem nebyl tak zklamaný jako z Boha pouště, kde bylo mé očekávání vyšší, ale i tak mě Faraon nijak nenadchnul.
Taita jako vždy perfektní a geniální, a přesto se tentokrát mýlí častěji, než je obvyklé. Své poznatky prostě ví a málokdy vysvětlí, odkud. I všichni jeho společníci, v čele s Ramesem, Serrenou, Tehuti a Hurotasem jsou krásní, silní, stateční a dokonalí. Naopak faraon Utterik Turo je prohnilý, krutý, šílený a ještě ke všemu, považte, nejspíše homosexuál. Příběh je tedy předvídatelný a nijak napínavý, závěr překvapí jen málokoho. Pro fanoušky prvního dílu hezký návrat k Taitovi, pro ostatní je to zbytečné.
Číst více
Číst více