HLAVNÍ HRDINKA JE SPOLUMAJITELKOU KNIHKUPECTVÍ. Kinsley je velká knihomolka, ale rozhodla se, že by chtěla začít randit. Najít však někoho, komu nevadí, že jsou u vás na prvním místě knihy :-) nemusí být jednoduché... Nejlepší kamarád jejího bratra se nabídne, že jí pomůže filtrovat na internetové seznamce případné kandidáty a občas jí dá i nějakou tu radu. Samozřejmě to má háček... Asi tušíte jaký... Kniha se dobře čte, ale musím říct, že je celkem o ničem... Neoznačila bych ji jako román pro ženy, ale spíše pro dívky, možná v pubertě... Kinsley je sice 26 a Joshovi 30, ale jejich rozhovory bych viděla tak na 15 let... Některé výrazy se mi moc nezamlouvaly a celkově problém s Kinsleyným bratrem, to jako opravdu? Velice nenáročná kniha. Čtenářská výzva 2024, téma: 17.

Z této knížky mám za sebe trochu rozporuplné pocity. Jednu hvězdičku dávám za hezkou obálku, další za ten nápad. Já totiž miluju knihy o knihách, knihovnách knihovnicích, knihkupectví - proto jsem si i tuto pořídila. Nápad na zápletku hezký, celá série je vlastně o třech kamarádkách, které mají rády knihy. Poslední hvězdičku udělím za formu knihy - psanou formou kapitol, psaných oběma hlavními hrdiny - to se mi také líbí. Jinak jsem si oblíbila Josche, tomu bych snad vůbec neměla co vytknout. Ale mě trochu vadil slovník spisovatelky, jakkoli ona sama si na něm zakládá a možná ji to odlišuje od ostatních, kteří píšou podobné romance. Asi v tomto případě nejsem správná věková kategorie. Naopak slovní popichování sexuální scény a dobré dialogy byly příjemné. Sem tam mi ale přišlo, že se postavy nechovají úměrně svému věku, ale spíš jako puberťáci i když jim táhne na třicítku. Jedině snad těm seniorům v domově důchodců bych to odpustila, ti už na to mají právo :-) A poslední, co u mě ubralo jednu hvězdu je to, že majitelky knihkupectví a milovnice knih jsou schopné hodit knihou, pokud se jim zápletka nelíbí a očekávaly něco jiného. V tomto já jsem zásadový člověk. Knihy jsou u mě na piedestalu (možná až přehnaně, vzhledem k tomu, že jsou to jen věci), ale prostě si jich vážím. Neříkám, že mi nikdy kniha třeba neupadla, ale pak ji opečovávám jako zraněného člověka. Lepím a zušlechťuji i knihy z knihobudek a všechny, které se mi dostanou do ruky a mají už něco za sebou. Neříkám, že kniha musí pořád vypadat jako nová, naopak čím víc se čte, tím víc jí to tak nějak sluší, ale prostě já k ní mám určitou úctu, kterou mi spisovatelka trochu otřásla a to neměla dělat. Takže hodnotím, jak hodnotím a jdu do dalšího dílu.