Queenie mi ze začátku svým chováním nebyla moc sympatická. Ale jasně tam bylo cítit, že se jí něco stalo v minulosti, a že jí to poznamenalo. Tím pádem jsem měla pochopení. Chce to od člověka velkou sílu, vrátit se do průměrného normálu a zvládnout pozici, kdy má pocit, že jako černá je pro společnost méněcenná. Kniha je napsána čtivě a je to sonda do nitra mladé ženy, která je poznamenána z dětství a z toho není dost silná čelit společnosti, která spíše nevědomky stále hledí na barvu kůže. Doporučuji.

Queenie je opravdu zajímavým titulem, který mě popravdě pořádně pohltil až v druhé polovině. První část byla zvláštní a chvíli jsem i uvažovala nad tím, že bych knihu odložila. Jsem však ráda, že jsem to nakonec neudělala, protože se jedná o poměrně důležitý příběh, věnující se hned několika zásadním tématům. Vypráví, jaké to je být černou holkou v Anglii, pořádně nezapadat a žít s pocitem, že se vše kolem vás boří jako domek z karet a vy už ztrácíte sílu ho opět postavit. Hlavní hrdinka Queenie byla zajímavou postavou. Sice mě značnou část knihy dost štvala, ale jakmile se začala dějová linie více soustředit na její duševní zdraví, uvědomila jsem si spoustu věcí, které jsem předtím ohledně jejího charakteru jen tušila. Kromě pasáží zabývajících se duševním zdravím a důležitostí nechat si pomoci, se titul věnuje toxickým vztahům, komplikované rodině a vyrovnáváním se s úzkostí. Jsem moc ráda za to, co se z knihy vyklubalo, protože mi děj dal dost podnětů k zamyšlení.