Pevná vazba, skvělý přebal, ilustrace, krásný papír. První dva díly Zeměplochy si takovéto vydání rozhodně zaslouží. Lehké fantastično se mi líbilo o něco více než první Barva kouzel, přesto hodnotím plným počtem. Mrakoplaš a Dvoukvítek jsou skvělé duo.

Úžasnou Zeměplochu, legendu fantastického žánru, jsem dlouho nechával ležet bez povšimnutí (na zádech čtyř slonů a obrovské želvy). A teď, když mám přečtenou první a druhou část z 34-dílné série, musím říct, že ... to asi byla chyba. Tuny černého, ztřeštěného, pseudovědeckého a někdy až mezivesmírného humoru, který nezastaví vůbec nic, jsou toho důvodem. Z toho důvodu jsem měl Zeměplochu objevit dřív. Na druhou stranu bez Zeměplochy jako parodie jsem se mohl obejít zcela klidně. Ty jemné upomínky na díla z minulosti tam vlastně ani nemusely být, popravdě nějak mě vůbec nezajímají. Taky bych ocenil větší propracovanost a originalitu zápletky, to, že je kniha parodií, tvůrce neopravňuje k tomu, aby to odflákl a pak říkal, že to v těch parodovaných originálech tak bylo. Prostě bych se víc zaměřil na tvoření zajímavých příběhů(samozřejmě se stejnou dávkou ztřeštěnosti a humoru) a nesnažil se za každou cenu pořád parodovat nějaká mizerná díla z minulosti, to mě, jak už jsem řekl, vůbec nezajímá a navíc to může omezovat. Ale ať si to autor dělá, jak chce. Pořád je to skvělá zábava. Mimochodem Zavazadlo je podle mě nejlepší postavou knihy. / „Šlo by jen svým vlastním tempem, ale pořád. Navěky. Přeplavalo by řeky a oceány. Každou noc, kdy by on musel odpočívat, by se o kousek přiblížilo. A pak by po mnoha letech, v nějakém vzdáleném exotickém městě, jednoho dne zaslechl zvuk stovek malých nohou, které v ulici za ním zrychlují krok...“ / "Mrakoplaš si pomyslil, že pokud by se Dvoukvítek sešel s kterýmkoliv pravidelným návštěvníkem Bubnu, znamenalo by to pravděpodobně, ze už svůj domov nikdy nespatří. Pokud ovsem nebydlel někde po proudu a náhodou by neproplul kolem." / Toto jsou věci, které z této knihy dělají, navzdory mým připomínkám, pětihvězdičkovou záležitost.