(...) Kniha je románem svým rozsahem a shodou v některých vnějších znacích, avšak těžko naplní představu mnohých o klasickém románu – představu „zdegenerovanou“ romantismem. Proto souhlasím s prezentací celého díla jako „lyrizované prózy“. Jelikož podstatná část čtenářů pochází z okolí Lukáše Bárty, ať už blízkého či vzdálenějšího, těžko se ubrání hledání oněch avízovaných autobiografických prvků a následné putování stránkami probíhá jako „lov na reálie“(...) Pravda, tento přístup může být skvělým osvěžením, na druhou stranu by bylo chybou podřídit celou cestu knihou bezduchému bulvárnímu slídičství. Zvlášť, když podstatná většina situací, postav i zápletek je dítětem autorovy fabulace. Zvláštností a originálností jsou pak intermezza v podobě písňových textů, z nichž s mnohými se dosud lze setkat na různých čteních a akcích Bezejmenné skupiny. Karel Čížek