Pohlazení pana Chlopčíka se linulo celou knihou. Naše rodina měla tu čest oba poznat při tanečních našich dětí a dcera k nim chodila do taneční školy. Paní Brigita se věnovala dospívajícím děvčatům, které ji za to braly jako kamarádku. Jsem ráda, že paní Kučerová kladla nevtíravé otázky. Hezké to bylo.

Moje hodnocení není tentokrát objektivní, mám totiž k panu Chlopčíkovi takřka osobní vztah. Měla jsem tu čest být jím vybrána do taneční skupiny Elán, bohužel z osobních a časových důvodů jsem musela závodní tanec po několika měsících opustit. Pan Chlopčík si na hubenou holku s brýlemi určitě nepamatuje, ale já nezapomenu nikdy, je to velmi charizmatický muž budící respekt. V době, kdy jsem se pokoušela naučit se aspoň základní kroky, byla jeho paní Jana těhotná. Když se pak pan Chlopčík (tenkrát jsem mu mohla říkat “Zdeňku”, ale v mých 16 letech mi to moc nešlo…) objevil ve StarDance, nevynechala jsem jediný díl a zajímalo mě, jak se jeho život vyvíjel. Když pak měla má dcera chodit do jeho tanečních, těšila jsem se, že se třeba setkáme na koloně, bohužel kvůli náročné operaci musela dcera taneční oželet. O to jsem radši za tuto upřímnou zpověď. A zvažuji se na stará kolena přihlásit se do jeho kurzu, třeba jsem ještě všechno úplně nezapomněla…