Jestliže jsem dal u prvního dílu čtyři hvězdy, měl bych je dát i zde. Ale jsem z celé řady dost zklamán. Zpočátku to vypadalo fakt dobře, ale asi toho bylo v ději až mnoho. Mnoho zainteresovaných, mnoho akcí, a i když byly ztráty, tak nikoliv mezi hrdiny. Řada témat je zde velmi zajímavých a mohla by se opravdu pěkně rozvíjet. I když obyčejnému čtenáři zní až neuvěřitelně, že když se vám zaběhne pes z Brazílie do Číny, tak ho přes satelit najdete i s číslem báraku, kde zrovna občůrává rohy. Ale tento špehovací obor nelze podceňovat. A tak tloustýt u PC v Pentagonu napovídá dvěma agentům desetitisíce kiláků od sebe, kudy utíkat. U třetího dílu určitě již můžu bez spoileru vyjádřit svou naprostou nedůvěru k prvnímu, že ačkoliv o mimozemšťanech v moři veděli z vlády hodní i zlí, svět se o jejich přítomnosti nedozvěděl ani ň. A takové kopance jsou sem tam ve všech třech knihách. Škoda. Daly by se z toho při troše snahy udělat velmi dobré akčňáky.

Po mírně nezáživném druhém díle jsem sáhnul po Propasti. Sledoval jsem jak se mění míra napětí v souvislosti s událostmi na stránkách knihy. Rytmus byl vcelku stálý bez velkých výkyvů. Slabší momenty netrvaly nikdy nepřiměřeně dlouho a ty silnější prozměnu nikdy nepřestřelily natolik, aby se nedržely uvěřitelného rámce. Postava Claye, kterou jsem považoval za vůdčí z dvojice, se mi zdála krapánek upozaděna a více prostoru bylo věnováno Ceaserovi (ve skutečnosti lze spíše hovořit o rovnocennosti mezi partnery a poskytnutí stejného prostoru oboum aktérům, jelikož Clay byl tím, který si uzurpoval naší pozornost v první knize). Autorovi musím uznale kývnout na jeho umění psát téměř o ničem a přitom uchovat si zdání opačného. Když knihu dočtete a dáte si chvíli na rozjímání, dojdete názoru, že mnoho se tam toho dělo, každý se za něčím honil a potýkal se s překážkami, přesto jen minimum jste se toho dozvěděli.