"Vylovili jsme kosatku z moře a umístili ji na oblohu. Tak krásně se tam vyjímala, byla tak inspirativní! Jenže její matka ji nepřestávala volat. Z hlubin studeného a vzdáleného moře vysílala skrz beton, ocel i velkoměstský hluk podprahové vlny, které se rozléhaly potrubím i kanály, nenechaly nás spát a lámaly nám srdce. Věděli jsme, že jsme provedli něco neodpustitelného. Slíbili jsem, že to napravíme. Ale uběhlo už spoustu let a matka pořád volá. Uběhlo už spoustu let a kosatka je pořád na obloze. My prostě nevíme, jak ji dostat dolů. Nikdy jsme to nevěděli." Líbí? Tak mohu jen doporučit....

Tohle je neskutečné. Neskutečně nádherné, dojímavé, ač často taky smutné a znepokojivé. Ke čtení jsem se chtěla i nechtěla vracet, každý jeden příběh mě hluboko zasáhl a dojal. Tanovy úžasné poetické příběhy spojující lidská a společenská témata s fantaskním, až snovým světem. Příběhy o (ne)soužití lidí a zvířat v městském prostoru. A ty úžasné surrealistické ilustrace dokonale podtrhly atmosféru jednotlivých příběhů. Myslím, že tuhle knihu můžete číst dvakrát, desetkrát nebo padesátkrát, a pokaždé tam naleznete něco nového k zamyšlení.