Takhle to celé začalo. Prequel sága je hodně podobná jako filmy Star Wars, které se snaží ukázat, co vedlo k již známému příběhu, a to včetně dokonalého prolnutí na konci. Před Incalem je méně mystické, na Jodorowskyho téměř vůbec. Děj se soustředí na sociální kritiku a představuje detektivní odhalování jednoho velkého spiknutí a tajemství. Jodorowsky opět představuje kolonii Země, ve které není žádná flóra, vše je ovládané technikou, komercí a spotřebou. Střední třída žije přikovaná k televizi, od které čeká stále více zvrácenou zábavu, požívají syntetické drogy a dětem dávají návykovou kokalfolu, která se pyšní titulem jediného zcela chemického nápoje. Chudí žijí na spodních patrech šachtoměsta, živí se odpadky vyšších pater, do kterých (vyšších pater) zavítají jen, když se rozhodnou ukončit svou bídnou existenci skokem do kyselinového jezera. Nejvyšší patra města jsou exkluzivně osídlena degenerující kastou aristů, kteří propadli dekadenci, krutosti a zvrhlostem. Nad nimi se ve svém létajícím paláci jen tak pro zábavu neustále klonuje prezident do těl různých ras a vše sleduje mocichtivý technopapež a centrální technomozek. Jodorowsky se vrací na velkém prostoru ke světu, který popsal v Incalu, a má dost času vykreslit všechny jeho špatnosti. Detektivní linka funguje a chvilka odpočinku od mystična je velmi příjemná. Úžasná sci-fi kresba Jonjetova, která úspěšně navazuje na Moebia, vše jen podtrhuje. Takže zde nelze udělit nic než plnou palbu. Pět hvězd a Jodo je Bůh!